Po mnoha letech nečinnosti by nová právní úprava mohla omezit největší zvěrstva úvěrových žraloků – a také uchránit některé lidi před jejich vlastní nevzdělaností.
Oblíbeným způsobem zajištění spotřebitelských úvěrů i u velkých a známých firem je bianco směnka – tedy směnka, na které není vyplněna ani dlužná částka, ani datum splatnosti. Věřitel ji obvykle může použít pouze v případě nesplácení úvěru a po řádném splacení úvěru by ji měl dlužníkovi vrátit nebo ji znehodnotit. Tolik praví teorie, praxe je bohužel trochu jiná. Nic totiž úvěrové firmě nebrání směnky prodat – ideálně někam do zahraničí, a nový majitel si na ně může dopsat cokoliv. Je to mimochodem slušný byznys, protože řada lidí se proti směnečnému platebnímu rozkazu nestihne bránit (jsou na to pouhé tři dny!), nemluvě o tom, že řada lidí ani na platební rozkaz nereaguje, protože přece „už dávno všechno zaplatili“.
Nový zákon jako „pojistka na blbost“
Stovky obchodníků s deštěm se živí také tím, že s lidmi podepisují smlouvy o zprostředkování úvěru, samozřejmě bez jakékoliv garance poskytnutí půjčky, ovšem zato za slušný poplatek splatný předem. Řada naivních lidí bohužel za hezké sliby ochotně zaplatí a pak už se jen diví.
Řada čtenářů si v tuto chvíli řekne – no a co, za blbost se přece platí. Některé to ale přejde ve chvíli, kdy na podobné triky naletí někdo z jejich příbuzných, a pak obvykle sami nadávají na to, jak je něco podobného možné. Pokud poslanci ustojí tlak bohatých úvěrových firem, už by to od ledna 2013 možné být nemělo.
Zákon by měl totiž nově zakázat krytí úvěrů bianco směnkami a šeky, umožnit odstoupení od smlouvy s úvěrovou slibotechnou a také zakázat používání telefonních čísel s vyšší než běžnou cenou. Především ale také zakáže častý postup, kdy je zástava ve výrazném nepoměru k poskytnutému úvěru – a byznysmodelem úvěrového žraloka je pomocí různých pokut a sankcí navýšit dlužníkovi dluh tak vysoko, aby o zastavený majetek přišel.
Konečně také dojde ke zpřísnění požadavku na zodpovědné úvěrování. Od příštího roku by tak mohlo platit, že „věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je ze všech okolností zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet“.
Tři změny, které je ještě nutné provést
Na první pohled jde o pozitivní změny, a pokud projdou, bude jen dobře. Bohužel ale nedošlo ke třem dalším důležitým změnám, bez kterých budou nad úvěrovým trhem přetrvávat velké otazníky. První zásadní změnou by měla být změna dohledu. Ať se Česká obchodní inspekce snaží sebevíc, jsou spotřebitelské úvěry (celkem pochopitelně) na okraji její pozornosti a nemá dostatek zdrojů na to, aby zavedla skutečný pořádek.
Stát by tedy měl přestat trpět předstírání kontroly a dohledem pověřit Českou národní banku, která jako jediná potřebné zdroje i znalosti má. A měl by to udělat i přes odpor bankovní rady, která (opět celkem pochopitelně) nechce tuto nehezkou oblast finančních služeb řešit.
Druhou potřebnou změnou je přelicencování firem, poskytujících úvěry, včetně věci obvyklé u všech ostatních finančních institucí – prokázání původu kapitálu.
A třetí je změna trestního zákona tak, aby byla účinněji definována lichva. Do doby, než si půjde sednout první předseda představenstva nebo jednatel úvěrové firmy, budeme přijímat stále nové zákony v reakci na nové triky těch, kteří žijí z lidské nevzdělanosti a neznalosti.
Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
