Češi v evropském ofsajdu

Silná slova a silácká gesta následovaná – podprůměrným výkonem a ostudou. U českých fotbalistů jsme na to zvyklí, problém ale je, pokud si stejnou metodu osvojí česká vláda při hře o to nejdůležitější, co máme – pozici České republiky v Evropě.

Ústředním heslem volební kampaně Billa Clintona proti Georgi Bushovi bylo It’s the economy, stupid! Dnes, v době ekonomické recese a stále se opožďujícího oživení české ekonomiky by si stejné heslo měl ve své kanceláři pověsit i Petr Nečas. Ale musel by si tam připsat ještě druhou větu – Česká ekonomika závisí na úspěšné Evropské unii. A to bohužel – a ke škodě českých firem i českých občanů – bohužel nikdy neudělá.

Když po silných řečech nepřijdou činy, musí přijít – ještě silnější řeči

Místo toho Nečasova vláda pokračuje ve vytváření českého obrazu jako nespolehlivého partnera, který si neumí doma udělat pořádek a komunikovat. Typickou ukázkou byl před dvěma týdny Nečasův výkřik do tmy na téma zdvojnásobení rozpočtového deficitu po zastavení plateb z evropských fondů a následná (mnohem rozumnější) reakce ministra financí, který zkusil svému premiérovi vysvětlit některá základní „evropská“ pravidla.

Možná by nad tím šlo mávnout rukou jako nad politickým folklórem panikařícího premiéra, který v posledních měsících našel zalíbení v silných slovech (která zřejmě mají zakrýt nedostatek činů v návaznosti na předchozí silná slova), ale tou rukou by se mávalo lépe, kdyby česká ekonomika rostla, měli bychom poloviční nezaměstnanost a netrhali bychom rekordy v nedůvěře vůči politické reprezentaci.

Stavíme se mimo hru

A asi by nad tím šlo mávnout rukou, pokud by se v Evropské unii právě nehrálo o nové postavení jednotlivých zemí. Angela Merkelová to minulý týden vyjádřila velmi jasně: mějme vícerychlostní Evropu, a kdo nechce být součástí integrace, může zůstat na okraji – ale pak zůstane na okraji i v případě, že bude potřebovat pomoc. Volba je tedy jasná a je nejvyšší čas, aby si český premiér uvědomil, co je v zájmu jeho voličů.

Mohl by začít tím, že by si uvědomil, co nám evropská integrace přinesla a co nám může v následujících letech přinést. Mělo by mu dojít, že příští evropský rozpočtový cyklus od roku 2014 je posledním, kdy má Česká republika šanci získat významnější podporu (a že tedy bude muset s evropskými fondy nakládat mnohem opatrněji než doposud, kdy se nad nesmyslným utrácením vzhledem k dostatku peněz zavíraly oči). Mělo by mu dojít, že další roky budou ve znamení silnější integrace a pokud si najde čas podívat se na mapu, mělo by mu dojít, že nežijeme na izolovaném ostrově.

I když to možná nebude příliš dlouho trvat a z České republiky se opuštěný ostrov stane. Německo a Rakousko budou samozřejmě hlubší evropskou integraci podporovat, Slovensko jinou možnost nemá a z Polska se stal učebnicový příklad, jak využít Evropskou unii pro posílení domácí ekonomiky. Kdyby se česká vláda nevyžívala v siláckých gestech bez podstaty a vůči Bruselu se chovala jen z poloviny tak pragmaticky jako Poláci, vykazovala by česká ekonomika růst a dokázali bychom si udržet to, co už žije jen v našich národních mýtech – pověst premianta střední Evropy.

Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Share