Nejvtipnějším oznámením minulého týdne bylo premiérovo odvolání boje proti švarcsystému. Nejsmutnějším pak přiznání ministerstva financí, že návrh státního rozpočtu stál na uměle nafouknutých číslech.
Premiérova kritika tvrdého přístupu ministerstva práce by byla vtipná, kdyby neukazovala, jak zoufale nekoncepční je naše vládní politika a že se zásadní rozhodnutí dělají kvůli politickým bodům, bez ohledu na dopady na životy běžných lidí. A je smutné, že nikdo premiérovi nepřipomněl, že s touto politikou ještě nedávno souhlasil.
Nepohodlné sliby
Před dvěma lety na voliče fungovaly sliby a slogany o právu, pořádku, boji s korupcí a zodpovědnosti za budoucnost. Jenže každodenní politická realita ukázala, že jde o nepohodlné sliby, které nikdo nechce realizovat. Boj s korupcí byl v pořádku, dokud se týkal jen opozičních stran. Současná panika řady bohatých lidí, kteří neumějí prokázat své příjmy, ukazuje, že se původní plán vymknul kontrole a začíná ohrožovat ty, kteří jej spustili.
Podobně líbivě jistě řadě voličů znělo to, že expert na zvláštní zakázky, který se stal ministrem práce a sociálních věcí, zatočí s příživníky a těmi, kdo se vyhýbají placení odvodů státu. Jenže místo inteligentního hledání úspor došlo na tupé plošné škrty, místo hledání rovnováhy mezi zaměstnaneckou jistotou a rizikem podnikání (často vynuceného zaměstnavateli) došlo na nesmyslnou buzeraci těch, kteří se snažili přežít v situaci, kdy vláda zbytečně dusila celou ekonomiku, a místo snahy zjednodušovat lidem život došlo na prazvláštní IT projekty, na kterých vydělávala jen jedna malá skupinka lidí.
Znechucení lidí pochopil alespoň premiér, když začal mluvit o tom, že je potřeba přehodnotit boj se švarcsystémem nebo tunelovou sKartu. Přesněji by se ale asi mělo říct, že spíš pochopil, že má před stranickým kongresem poslední šanci na záchranu tím, že se – alespoň verbálně – vrátí ke kořenům správné pravicové politiky. Možná by se ale měl nejdřív podívat do zrcadla a zeptat se: věří nám ještě někdo?
- Petr Nečas o „boji proti švarcsystému“„Pod záminkou boje s černou prací tady stovky úředníků dělají práci, v jejíž velký smysl nevěřím. Za mě jako ministra práce se nic takového nedělalo. Myslím si, že toto byla jedna z chyb ministerstva práce. V rámci přehodnocení priorit vládní politiky toto bude určitě věc, která se přehodnocovat bude,“ řekl Petr Nečas v rozhovoru s Lidovými novinami.
Už zase „my“ a „oni“?
Řada (bývalých) voličů dnešní koalice má pocit, že byli zneužiti. Místo slibovaného rozvoje jim vláda jen bere jejich peníze vyššími daněmi, omezuje jejich svobodu a ohrožuje jejich budoucnost neustálým nárůstem státního dluhu. Nová makroekonomická predikce ministerstva financí navíc přiznala to, co ekonomové nezávislí na vládě říkají už dlouho – že původní předpoklady (podle kterých se počítal odhad příjmů státního rozpočtu) jsou vysoce nadhodnocené a neexistuje reálná šance, že by stát mohl příští rok vybrat tolik daní, kolik si naplánoval. Čekají nás tedy další masivní škrty (nebo další zvyšování daní), protože chytrých úspor tato vláda bohužel není schopna a podpořit růst na rozdíl od vlád všech okolních zemí bohužel také ne.
Z pozitivních slibů zůstal možná aspoň boj proti korupci, i když poslední dobou se mu daří spíše díky nevládním organizacím a navzdory vládě, respektive její významné části. Samozřejmě, pořád ještě může být hůř. Pocit zneužití totiž často vede k akci a česká společnost dnes nějakou výraznou akci potřebuje. Jinak ji totiž čeká další krok na cestě do pekla – nástup rezignace. Tento rezignovaný přístup k životu si ještě (skoro) všichni pamatujeme. A o to víc by nás mělo děsit, že se řada lidí vrací k mentalitě bývalého režimu, dělení na „my“ a „oni“ a zájmu jen o vlastní svět.
Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
