Minulý týden přinesl další smutné pokračování pokleslé penzijní frašky, kterou předvádí česká vláda. Mohli bychom se smát nebo nad ní mávnout rukou – kdyby nešlo o budoucnost nás všech.
Pár týdnů před začátkem penzijní reformy si konečně na zoufalé šéfy penzijních fondů našel čas i premiér. Chvályhodný počin? Možná ano, pokud by k setkání došlo tak o rok či dva dřív a bylo by součástí plánování toho, jak připravit a provést úspěšnou reformu. V rámci naší penzijní frašky to setkání vypadalo spíše jako opožděná snaha premiéra zachránit si tvář – přišlo totiž poté, co účast na pseudoreformě odmítli velcí hráči ING, Axa a Aegon.
O tom, proč je reforma špatně nastavená a provedená, se už popsala spousta papíru a nemá cenu známé důvody opakovat. Výsledek dlouholeté přípravy (včetně podivného lobbingu penzijních fondů, který jim spíše uškodil) je také dobře známý – vstup do druhého pilíře je pro většinu obyvatel nevýhodný a pokud se nechají přesvědčit, budou v konečném součtu vstupu do druhého pilíře litovat.
Bude také zajímavé, kdo a jak lidi k účasti přesvědčí. Premiér všechny pobavil tím, že chce potenciálním klientům říkat pravdu. Pokud to ale udělá, tak bude muset důrazně varovat, že pro většinu lidí bude podpis smlouvy nevýhodný – a takovou otevřenost jistě premiér na mysli neměl. Typickou ukázkou české neschopnosti je pak plánovaná „informační“ kampaň ministerstva financí za dva miliony korun. A proč za dva miliony? No přeci aby se na plnění nemusela vypisovat veřejná soutěž. Co na tom, že za dva miliony se toho moc nepořídí a že na přípravu veřejné zakázky bylo času dost? Ostatně tenhle přístup (udělejme si formální čárku, nemějme moc starostí a nesnažme se dělat to, co má skutečně smysl) je bohužel pro způsob přípravy české penzijní reformy naprosto typický.
Jediným, kdo bude schopen potenciální klienty přesvědčit, budou prodejci. Záměrně neříkám finanční poradci, protože ti poctiví budou muset většinu klientů od vstupu do druhého pilíře odradit. Ovšem dealeři bez skrupulí, kteří na „penzijní reformu“ lákají tisíce nových prodavačů a těm stávajícím slibují, jak na reformě zbohatnou, si nebudou s nevýhodností české penzijní frašky dělat žádné starosti. Vláda se navíc vědomě rozhodla zavřít oči a první půlrok (kdy je potřeba do systému nahnat co nejvíce lidí nad 35 let) nechat prodávat druhý pilíř komukoliv, kdo má chuť si vydělat. Českou penzijní reformu tak budou moci dealovat lidé bez jakékoliv praxe či oficiálně ověřených znalostí a často s jedinou motivací – vlastním výdělkem.
Směšné jsou také argumenty ministerstva financí o tom, že je omezena provize za zprostředkování. Ano, na papíře sice omezená je, ale všechny penzijní fondy už našly způsoby, jak tuto špatně připravenou regulaci obejít a nabídnout zprostředkovatelům lepší podmínky. A přiznejme si, že vzhledem ke špatně nastavené a špatně komunikované reformě penzijní fondy nemají ani jinou šanci než za klienty draze zaplatit. Dobrovolně by totiž kvůli katastrofální komunikační (ne)strategii vlády do pasti druhého pilíře vstoupil jen málokdo.
Pokud by někdo podobně nekvalitně nastavenou reformu připravil na západ od našich hranic, už by ho to stálo místo, u nás má bohužel pozitivní čárku za formálně splněný úkol. Jenže výsledky této práce – špatně nastavené parametry, nevýhodnost pro většinu lidí, nulová ochrana spotřebitelů a vědomé vypuštění finančních žraloků z klece – mají téměř parametry obecného ohrožení, zejména kvůli tomu, jak se druhého ledna po trhu rozběhnou tisíce jednorázových prodejců ve snaze vydělat za každou cenu. A v tu chvíli se naše penzijní fraška změní v tragédii, i když to většina lidí pochopí až při odchodu do důchodu.
Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
Jako obvykle, by bylo lepsi kdyby nase vlada radeji nic nedelala.<br />Protoze dokaze i bohuliby umysl, pekne shatit provedenim.