Bez ohledu na snahu vlády vylepšovat informace o nezaměstnanosti malováním statistik na růžovo každý soudný ekonom vidí, že jsme si v posledních pěti letech zadělali na hodně velký problém.
V současnosti prožíváme nejdelší recesi v české historii. Ano, propad ekonomiky v roce 2009 byl sice hlubší, ale tehdy se česká ekonomika do roka a do dne dokázala vzpamatovat. Naproti tomu dnes se česká ekonomika dusí pod dekou nekompetentní vládní politiky a ani sliby, že po letech kutilství nechá vláda konečně daně na pokoji, ekonomický růst nenastartuje, stejně jako nikdo nebere vážně fráze z tiskových konferencí o tom, jak dušínovsky hodná a milá vláda nyní bude.
Kdyby to skutečně premiér myslel vážně, začne důrazně tlačit na řešení zásadních problémů české ekonomiky. Vedle byrokratického přetížení a příliš vysokých daní a odvodů všeho druhu se velkým problémem začíná stávat nezaměstnanost. To, co v roce 2009 vypadalo jako klasická cyklická nezaměstnanost, která se díky budoucímu ekonomickému růstu vyřeší sama, se změnilo v nezaměstnanost strukturální, tedy dlouhodobou. Řada lidí nemůže najít práci již několik let, ztrácí pracovní návyky, a především motivaci znovu a znovu se ucházet o ten minimální počet míst, který je k dispozici.
Vláda zatím situaci řešila potěmkinovsky změnou výpočtu nezaměstnanosti, aby na první pohled čísla nevypadala tak hrozivě. Moc jiných možností ale vládě vlastně nezbývalo, protože o prorůstové hospodářské politice si můžeme jen nechat zdát. Stejně tak je naivní očekávat nějakou rozumnou aktivní politiku zaměstnanosti. Kvůli Drábkovu IT kutilství totiž nemělo ministerstvo práce k dispozici podrobné statistiky nezaměstnanosti po celý rok 2012. A bez detailní znalosti toho, kdo je nezaměstnaný, nemá příliš cenu do aktivní politiky zaměstnanosti investovat, protože stát neví, pro koho by měl vzdělávací a rekvalifikační programy připravovat.
Utajení nezaměstnaní staří i mladí
Nikdo také neřeší to, kolik starších lidí raději odejde do předčasného důchodu, než aby se ocitli mezi nezaměstnanými bez naděje na novou práci (a nakonec odešli do řádného důchodu s výrazně nižší výměrou kvůli tomu, že v posledních letech nemohli najít žádné slušné místo). Pokud by se někdo odhodlal k analýze, možná by zjistil, že fikce prodlužování věku pro odchod do důchodu možná dobře vypadá v teoretických modelech, ale prakticky nic neřeší.
Největším problémem – který ministerstvo práce zastírá pomocí manipulace s čísly snad nejintenzivněji – je ale nezaměstnanost mladých lidí. Pokud si přečtete, že absolventi škol a mladiství tvoří pouze 6,1 procenta nezaměstnaných, řeknete si, že se nic neděje. Ministerstvo ve své manipulaci s prezentací faktů totiž spoléhá na to, že si nikdo nezjistí, že ono číslo ve skutečnosti znamená, že bez práce je každý pátý absolvent a mladistvý.
A sliby paní ministryně, že letos má v rozpočtu na aktivní politiku víc peněz než loni? Možná by bylo dobré se jí zeptat, k čemu kromě mediálního efektu jí navyšování rozpočtu bude, když loni nedokázalo ministerstvo práce využít ani polovinu peněz, které na podporu zaměstnanosti mělo? Určitě by bylo zajímavé vědět, jak bude bez dostatečných analytických dat podporu cílit či co hodlá udělat proto, aby se u nás tvořila místa s dlouhodobou perspektivou.
Především by nám ale měla říct, co chce udělat pro to, aby vláda přestala českou ekonomiku dusit přehnaně restriktivní fiskální politikou. Obávám se ale, že odpovědí by byla jen úprava metodiky výpočtu dalších statistik…
Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
