Absurdní drama v eurozóně dosáhlo dalšího vrcholu, tentokráte především vinou domácí politické reprezentace. Ovšem ani trojka se nevyznamenala a konečný účet pro občany Kypru bude skutečně vysoký.
Kyperská vláda se při řešení krize rozhodla přijít s kvadraturou kruhu: ať se děje, co se děje, zůstat členem eurozóny, udržet si status daňového ráje a zachovat výnosný byznys model čističky peněz zdaleka nejen pro démonizované Rusy. Jako první přitom porušila dosavadní tabu – navrhla řešení, které chránilo její zákazníky na úkor jejích občanů.
Většina kyperských politiků, kteří ještě na rozdíl od prezidenta chtějí mít v politice budoucnost, odmítla spáchat sebevraždu – především na základě znalostí o skutečném významu kyperských bank pro daňovou a někdy i trestně-právní optimalizaci uložených peněz a pevné víry v to, že pro Rusko jsou potřebné peníze jen drobnými, které se bez problému najdou. Rusko ale investovat odmítlo a uražení a zklamaní kyperští politici najednou neměli problém obětovat peníze „cizáků“.
Obětovali sice i peníze skutečných kyperských firem, mnohem významnější dopad ale bude mít úprava bankovního systému na cizince a „papírové“ Kypřany. Nejde přehlédnout, že Kypr je podle statistik největším investorem v Rusku a dokonce i v České republice je Kypr po většinu let druhým nebo třetím největším „investorem“.
Na počátku krize přitom existovalo poměrně elegantní řešení, které ale bohužel nevyhovovalo volání po krvi ze strany trojky, nepoučitelně vyžadující krvavé oběti v situaci, kdy si to daná země nemůže dovolit. Jak zdůrazňuje duchovní otec řady restrukturalizací státních dluhů Lee Buchheit, stačilo na počátku krize udělat dvě věci – plně garantovat vklady do 100 000 eur (což je ostatně plně v souladu s evropským právem) a zároveň změnit veškeré vklady nad touto hranicí na termínované vklady na pět až deset let. Kypr by tak nemusel řešit okamžitou rekapitalizaci svých bank a dostatečně vysoká sankce za předčasný výběr termínovaného vkladu by bez problémů ufinancovala náklady transformace.
Místo toho došlo na schválení řešení, které zcela (dodejme ale, že oprávněně) ničí dosavadní byznys model Kypru. Nenabízí ale žádnou alternativu, takže Kypr čeká masivní ekonomický propad, proti kterému bude zkušenost Řecka jen čajovým dýchánkem. Krátkodobě tak sice byli kyperští občané ochráněni před ztrátou části svých úspor, masivní ekonomický propad, vyvolaný nepochopitelným selháním všech zúčastněných stran, je ale v konečném důsledku připraví o mnohem více.
Kypr totiž bude muset přijít s novým motorem pro svůj růst místo bankovnictví. Jediným významnějším exportem vedle bankovních služeb přitom byla turistika, stejně jako bankovnictví hodně zaměřená na Rusko. A po oholení ruských investorů nelze počítat s tím, že půjde o oblíbenou destinaci. Kypr navíc bude muset výrazně zvýšit svou konkurenceschopnost, což znamená především snížit cenu své pracovní síly. Bude mít ale kyperská vláda odvahu škrtat vedle vládních výdajů i mzdy? Jen obtížně.
Mnohem rychlejší a bezbolestnější cestou by byla devalvace. To by ale nesměl být Kypr členem eurozóny. Ekonomicky z pohledu státu i většiny jeho občanů by bylo výhodnější eurozónu opustit. Politicky je to ale nepředstavitelné. Původně chtěli kyperští představitelé obětovat 6,75 procenta úspor svých občanů. Cena za zbabělost – v okamžiku akutní krize i během nadcházejících měsíců a let – ale bude mnohem vyšší.
Psáno pro HNdialog.
Rychlé komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
Během finanční krize G20 uznala, že klíčem k sledování daňových podvodů a daňových rájů je "transparentnost" informací (nesleduje nominální nízké daňové sazby).<br />A jako takové, jsou země skupiny G20 povinny (daňový ráj Švýcarsko) podepsat dvoustranné smlouvy umožňující výměnu bankovních informací ve snaze ukončit bankovní tajemství.<br /><br />Shaxson (a Christensen) výzkumem došly
No Kypr čekají opravdu těžké časy a nejen Kypr, ale jde o to, že devalvace jim umožní časem vidět alespoň světlo na konci tunelu, kdežto zvolené řešení vede zase jen ke státnímu bankrotu.
Nemyslím si, že by na úrovni EU byl tlačen podobně disproporční "byznys plán". Na úrovni států takové existují: v Norsku ropa (ale ta je bezriziková), v Německu třeba "sázka na alternativní energii" atd. Ale žádný ani omylem nedosahuje rozměrů "byznys plánů" států jako jsou Kypr, Lucembursku apod. a jejich naprosto asymetrické velikosti k GDP a zbytku ekonomiky.
No německý byznys plán Německo rozleptá stejně, jako ten kyperský. Jen to bude trvat o trochu déle. EU má něco horšího než byznys plán, má unifikaci, která působí stejně zhoubně.
Záchranou pro kyperskou ekonomiku by v budoucnu mohla být nedávno objevené zásoby zemního plynu při kyperském pobřeží. Problémem jsou však spory s Tureckem ohledně této těžby. Oholení vkladů v kyperských bankách bude mít tvrdý dopad na střední třídu, garantovaných 100 tisíc euro zas tolik na Kypru není.
V podstate souhlas (krome toho porad opakovaneho tvrzeni o pracce penez, Kypr byl dobra danova destinace ale co se tyce prani penez tak byl na tom podstatne lepe nez Svycarsko ci US nebo dokonce Nemecko).<br />Tahle ma Kypr vse spatne z devalvace (destrukci ekonomiky) ale nic pozitivniho. Uvidime jak dlouho to vydrzi.
Stale si tak nejak nejsem jist, do jake miry nese odpovednost Kypr a do jake miry nese odpovednost EU, rtesp. ECB. nedokazu pochpit, jak nekdo muze navrhnout zdaneni vsech vkladu, i kdyz jspou pojistene, tohle je neco , co prece ECB nemohla myslet vazne a taky to hned stahli, to kypersky parlament nemohl schvalit a Brusel to ani nemel umoznit. Druha vec mne zarazi jeste vic a sice, kde jsou ti
Legislativa eurozóny výslovně zakazovala společnou finanční pomoc, pokud by se některá členská země dostala do problémů. Bylo to logické a správné, protože eurozóna, ať se to komu líbí nebo ne, je stále společenství nezávislých států, které sice používají jednu měnu, ale dohled nad bankami a pojištění vkladů obstarávají jednotlivé členské země. Nezdálo se správné, aby zodpovědní dopláceli na
Vy jste zapomnel na maly detail. Kypr nevlastni svou menu, za EUR je odpovedne ECB. A jelikoz je ze menu odpovedne ECB, pak je zodpovednosti ECB, aby mena zustala stabilni. Odpovednosti ECB je eliminovat prvky, ktere vedou k nestabilite eurozony. A priklad prijeti Kyporu je nazornym prikladem. Vy jste to uplne obratil. Kypr chtel do eurozony, ale eurozovna, je ta, ktera rozhoduje, zda Kypr
Jenze i v eurozone je v soucasnosti dohled nad bankami (a pojisteni vkladu) zodpovednost statnich centralnich bank, nikoliv ECB (ta spis reguluje menu jako takovou). Mozna z dnesniho pohledu tohle rozdeleni neni nejstastnejsi, ale presunout ty pravomoce kompletne na ECB dlouho nebylo politicky prijatelne.