Sledovat zblízka americkou debatu o státním dluhu a z dálky českou předvolební scénu nabízí zajímavá srovnání. Ještě zajímavější možná budou srovnání za necelé dva týdny.
Zatím je americká debata zajímavá především v tom, že ukazuje, kam vede politická zatvrzelost, a připomíná nám, že americký model je velmi specifický a že to rozhodně není ta kouzelná cesta z naší domácí krize, jak se nám snaží někteří tvrdit. Ještě zajímavější bude sledovat americkou politickou scénu tento týden: nezadržitelně se blíží „den, kdy dojdou peníze,“ a dosavadní pokusy o dohodu na zvýšení dluhového stropu připomínají spíš rituální tanečky maskující prohlubování zákopů, a nikoliv snahu o zodpovědný přístup k zemi, která se jen pomalu vzpamatovává z hospodářské krize.
Zatím jsme je nevyhnali…
A ještě zajímavější bude sledovat americkou a českou politickou scénu, pokud Američané skutečně narazí na svůj dluhový strop a pokud naše volby dopadnou eufemisticky řečeno „zajímavě“. Američanům poprvé v historii hrozí, že vstoupí na neprobádané území státního bankrotu (i když nakonec se pravděpodobně nějaký způsob odkladu skutečného řešení o pár týdnů nebo měsíců nakonec najde) – zatímco my možná vstoupíme na neprobádané území zcela nové politické architektury, založené na lidech bez důvěryhodné historie.
I když Amerika a její stále rostoucí politický rozkol přitahují novináře a okupují novinové titulky, silná americká ekonomika a především stále nenahraditelná pozice ve světové ekonomice znamenají, že škody vyvolané současnou politickou hrou budou jen dočasné.
My jsme na tom ovšem úplně jinak. Ekonomicky jsme závislí na ostatních, ale v řadě případů jde dnes už spíš o setrvačnost. Naše klesající konkurenceschopnost znamená, že pro investory už nejsme zdaleka tak přitažliví jako dřív. Pořád ještě jsme dost zajímaví na to, aby u nás zůstávali (i když noví se nijak nehrnou), ovšem pokud by nadcházející volby přinesly výraznou ekonomickou nejistotu, mohlo by to pro řadu z nich být příslovečnou poslední kapkou.
Nechat na sebe zapomenout je snadné
Američané mají jasně dáno, na čem se musí dohodnout – schválit vládě její výdaje a zvednout limit státního dluhu. My tak technicky jednoznačně definované zadání nemáme. Ale pokud výsledek voleb povede k tomu, že nebudeme schopni přijít s jednoznačně definovanou hospodářskou politikou a nedokážeme se shodnout na tom, jak má vypadat budoucnost naší země, hrozí nám velké riziko.
Domácí spotřebitele už úspěšně vystresovala minulá vláda – a pokud by povolební nejistota vystresovala domácí podniky a odradila zahraniční investory, čeká nás mnohem horší recese, než jakou jsme zažili v posledním roce a půl. Zejména ve vztahu k zahraničí dnes žijeme především z historie – a měli bychom si neustále připomínat, že zaujmout velké investory je obtížné. Být zapomenuti je naopak velmi jednoduché, zejména v konkurenci, jaké musí čelit malá země ve středu Evropy.
Rychlé komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
