Obraz České republiky v zahraničí není nijak povzbudivý: masivně profitujeme ze členství v Evropské unii a přitom jsme největší odmítači EU, v zemi Václava Havla reálně vládne koalice populistů, nacionalistů a komunistů a v čele vlády stojí člověk obviněný ze zneužití evropských dotací. Důvěryhodnost České republiky tak nízko ještě nikdy nebyla.
Andrej Babiš měl skvělou šanci to změnit. Den po jmenování vlády jel do Bruselu na Evropskou radu, kde mohl ostatním premiérům a prezidentům zemí EU ukázat, že je to všechno trochu jinak – že mu záleží na tom, aby ČR zůstala součástí Evropské unie, že vnímá hodnotu evropské integrace, že mu záleží na zdraví eurozóny a že rozumí tomu, že je potřeba i investovat, ne jen brát.
Nebylo by tak těžké, aby nová vláda náš obraz v EU změnila a vrátila nás na cestu, která tak dobře fungovala, než se česká politická scéna zbláznila a vyfabulovala uprchlické nebezpečí, kterému budou muset na hranicích čelit naši stateční myslivci a hasiči. Andrej Babiš se sice snaží – zejména v zahraničních médiích – mluvit o EU hezky, ale všichni sledují, jestli se tak bude i chovat. Pokud by skutečně chtěl, aby byla pod jeho vedením ČR vnímána jako evropská země, stačilo by konstruktivně jednat o reformě azylového systému, začít dělat kroky k přijetí eura v ČR a více investovat do společných evropských projektů.
První zkušenost z působení nového premiéra na evropské scéně je bohužel tristní. Místo toho, aby vystupoval jako předseda vlády, která chce přispět k řešení evropských problémů, soustředil se opět na hloupou mantru kvót, které přitom tvoří jen drobnou část celé reformy azylové a migrační politiky, a v podstatě ignoroval další významná témata summitu. Ukázal se tak bohužel před ostatními jako člověk, který nerozumí tomu, co jsou skutečně klíčová evropská témata. Místo toho, aby se dobře připravil a přišel s něčím, co rozbije negativní vnímání ČR, spadl do Visegrádské pasti boje proti kvótám a dlouhodobě nefunkční snaze být solidární jen tam, kde je to politicky bezbolestné.
Tím neříkám, že je špatně investovat do pomoci v Lybii nebo Sýrii, naopak (zejména když i přes navyšování v posledních dvou letech do rozvojové pomoci investujeme výrazně méně, než bychom měli). Ale pomoc v Lybii nefunguje jako výkupné za odmítání pomáhat v Evropě, jak si to zřejmě nová vláda představuje. Tohle se ukázalo jako slepá ulička již v minulosti a tvrdohlavé opakování chyb obrazu ČR v Evropě nepomůže.
Hraje se totiž o hodně – během půl roku padnou klíčová rozhodnutí o reformě eurozóny a příštím evropském rozpočtu, kde se rozhodne, kolik peněz poplyne na podporu chudších zemí EU včetně ČR.
Ještě není vše ztraceno, ale svou nepřipraveností a neschopností přijít s něčím pozitivním si Andrej Babiš svou pozici v Evropě do budoucna spíše zkomplikoval. Uvidíme na summitu v březnu, jestli se dokáže vymanit z vleku Polska a Maďarska a jestli pochopí, že nestačí jen mluvit, ale že je třeba i něco dělat. A jestli v sobě najde odpovědnost za osud ČR a přestane náš vztah k Evropě redukovat na mediální boj proti kvótám.
Psáno pro deník E15.
