Tomáš Prouza měl být volebním manažerem ČSSD pro podzimní sněmovní volby nebo volebním lídrem sociálních demokratů v Praze. V posledních dnech byl i nejčastěji zmiňovaným možným nástupcem vyhozeného Jana Mládka na ministerstvu průmyslu a obchodu. Nakonec se nestal ani tím ani oním a místo toho ohlásil odchod ze státních služeb do privátní sféry. Toto měl však již učinit dávno. Ačkoliv byl nazýván vlivným úředníkem, při pomyslném lámání chleba většinou tahal za ten nejkratší konec.
Dění okolo samotného Prouzy v posledních dnech a týdnech stojí za stručnou odbočku. Svůj odchod ze státních služeb zdůvodňoval přijetím nabídky, kterou dostal před nějakými dvěma měsíci. Bylo tomu skutečně tak nebo se jedná o dokrášlený příběh pro novináře? Jistě, nyní se pohybujeme na tenkém ledě spekulací. Co kdyby jej premiér Bohuslav Sobotka na ministerstvo průmyslu a obchodu skutečně prosadil? Anebo vše věděl dopředu, s Prouzou vůbec nepočítal a pouze „netlumil“ mediální spekulace, které vyvstaly po odvolání Jana Mládka? Asi těžko, vždyť o Prouzovi se jako o možném ministrovi mluvilo ještě dříve než Mládek vyhořel loni v podzimních senátních volbách…
Zkrátka celý ten příběh vypadá poněkud podivně a jednotliví aktéři v něm upravují svá mediální vystoupení tak, aby to do sebe jakž takž zapadlo a nevypadali jako úplní pitomci. Nezapomínejme, že tu v celém příběhu je více hráčů či událostí. Prezident Miloš Zeman se svým přidrzlým mluvčím Jiřím Ovčáčkem, pražská ČSSD, která také jen tak někoho nezkousne, ale také neexististující Prouzova bezpečnostní prověrka. Dalším kamínkem v mozaice je i samotný Jan Mládek, který to mohl klidně na ministerstvu doklepat do voleb. Jenže svou neobratností a nadbíháním všemu možnému – jen ne občanům České republiky a potažmo svým voličům – donutil jindy nerozhodného premiéra Sobotku k činu.
Ale zpět k Prouzovi. Když přehlédneme jeho intermezzo v soukromém sektoru, patřil vždy k lidem, kterými se obklopoval Bohuslav Sobotka, když byl u moci. Byl nadšeným propagátorem všeho evropského, ale když došlo na lámání chleba, jeho vliv a známost v unijních strukturách bylo jediné, co mu zůstalo. Prouza byl například prvním „panem Euro“, který měl na starosti přistoupení České republiky k euru. Pamatuji na jeho tiskové konference z jara roku 2006, kde nadšeně sděloval, jak tu budeme platit společnou měnou od ledna 2010. Jenže byl tu malý háček. Jeho šéf – ministr financí Bohuslav Sobotka – v době pětiprocentního růstu ekonomiky sekal stomiliardové deficity rozpočtu a Česko v tu dobu tak neplnilo ani tzv. Maastrichtská kritéria. Tehdejší premiér Jiří Paroubek chtěl uplácet voliče, Sobotka s ním držel basu a Prouza tak mohl svoje do detailu vyplněné plány dát do šuplíku. Na přijetí eura prostě nebyl politický zájem.
Stejně aktivní byl Prouza i v tom, když chtěl na začátku roku 2006 umravnit české banky a sepisoval pro tuto potřebu i celý soubor opatření. Jenže stačilo pár setkání Paroubka a Sobotky se zástupci velkých bank a bankovní asociace a z původního záměru nezůstal na kameni kámen. Prouza opět tahal za kratší konec provazu.
Zpět do novějších dob. Skutečnost, že Prouza pomýšlí i na ryze politickou kariéru, dokládá jeho vstup do ČSSD v roce 2015. Jako „sobotkovec“ mohl jít rychle nahoru, nakonec zůstalo „jen“ u postu státního tajemníka. To sice není málo, jenže mohlo to být brzy i mnohem víc. Jenže opět se kolem Prouzy něco porouchalo. A co hůř, nikdo se za něj nepostavil. Ani Bohuslav Sobotka. Proto se jeví zcela logicky, že jde pryč do privátní sféry.
Jedno se ale Prouzovi musí nechat. Byl prototypem vzdělaného, schopného, pracovitého, ale i komunikativního úředníka. Zkrátka typ, který v dnešní době může udělat kariéru a dotáhnout to daleko. Nicméně ale jen za předpokladu, že se nebude pouštět do žádných velkých akcí a bude si vědom mocenských limitů, které mu vytyčí jeho okolí a nebo svými aktivitami nepoleze do zelí někomu jinému.
Bohuslavu Sobotkovi tak zůstaly v rukou dva horké brambory. Jedním z nich je otázka, koho do čela MPO a druhým rébusem je jméno pražského lídra pro podzimní volby do sněmovny. Že to není žádná snadná volba, je patrné z minulosti, když měl tuto pozici zastávat například Martin Jahn a raději rychle vycouval. Sázka na ukřičeného odboráře Jaroslava Zavadila před čtyřmi lety také moc nevyšla. Letos má ČSSD další pokus. Pravdou je, že Tomáš Prouza by také žádné terno neudělal. A to i v situaci, kdy by udělal nějaký slušný volební výsledek. Při jeho „klice“ z posledních let by byl nepochybně odsunut na druhou kolej a dříve nebo později zamířil tam, kde to zná, totiž do Bruselu.
Jiří Štefek, Reflex
