Tony Blair v sobotu vydal dlouhou analýzu politické situace v Británii. A vedle potřeby vybudovat nový atraktivní politický střed přišel ještě s jednou myšlenkou – my Britové zapomeneme na Brexit, pokud vy Evropané kývnete na omezení volného pohybu osob.
Na první pohled se to zdá jako návrh z jiné galaxie, vždyť „Brexit znamená Brexit“, jak neustále omílá britská premiérka Theresa May a většina její Konzervativní strany, zatímco součástí volebního úspěchu Jeremy Corbyna a jeho Labour party bylo za každou cenu nemít na Brexit žádný jasný názor.
Jenže za rok může být všechno jinak. Pokud vůbec ještě po řadě střetů jednání mezi EU a Británií poběží, budou velmi tvrdá a Britové si začnou uvědomovat ekonomické škody, které v zemi s pomalým růstem, vysokou inflací a rychle se blížícím omezením zahraničního obchodu hrozí. Na poslední chvíli pak možná budou hledat cestu ven z Brexitu – a jediné, co by mohlo britské voliče přesvědčit, by zřejmě bylo výrazné omezení volného pohybu osob mezi EU a Británií.
Pomiňme, že britská ekonomika je na lidech z Evropské unie těžce závislá a že pro britský státní rozpočet jsou mnohem ziskovější než samotní Britové či lidé, kteří přišli ze třetích zemí mimo Evropskou unii. Politickým imperativem v Británii už řadu let prostě je omezit migraci – bez ohledu na cenu.
Je proto jasné, proč právě omezení migrace z EU (bez ohledu na ekonomické škody, které to Británii způsobí) nabízí Tony Blair jako odpustek pro zastavení Brexitu. Jednak by tím zamezil mnohem větší ekonomické a politické škodě – a jednak dobře ví, že nechuť k „lidem z východu“ sdílí mnoho politiků ze západní Evropy. Ostatně, když jsme v únoru 2016 vyjednávali s Davidem Cameronem dohodu, která by umožnila Britům v EU zůstat, nebylo problémem dohodnout se s ním na omezení počtu lidí z EU, kteří pracují v Británii. Problémem bylo to, že se tahle dohoda až příliš líbila dalším premiérům ze západní Evropy, kteří najednou chtěli získat stejné právo jako Britové.
A tak se sice můžeme zatím nápadu Tonyho Blaira jen smát, neboť Konzervativci jej samozřejmě odmítli a nos nad ním ohrnula i jeho Labour party, která bude dělat všechno pro to, aby až do poslední chvíle nemusela mít na Brexit žádný názor a mohla sbírat hlasy na obou stranách.
Ale měli bychom se mít na pozoru. Západní Evropa láskou ke střední a východní Evropě rozhodně neoplývá. Neochota celého našeho regionu v otázkách migrace nebo vysílání pracovníků i čím dál tím horší názor na celý region kvůli tomu, co se děje v Polsku a v Maďarsku, vyvolávají čím dál tím silnější pocit, že o členství v EU příliš nestojíme a chceme jen těžit výhody, zatímco náklady budeme ignorovat. Je to sice pohled nespravedlivý, ale bohužel neděláme nic pro to, abychom ho změnili.
Měli bychom proto počítat s tím, že za to budeme muset zaplatit. Pokud to bude jen nižší příděl evropských fondů po roce 2020, tak to ještě půjde. Ale připravme se na to, že debata o omezení volného pohybu osob může nabrat obrátky velmi rychle. A pokud se skutečně znovu nastartuje německo-francouzský motor evropské integrace, bude se většina energie soustředit na posílení a sblížení eurozóny. A na země na okraji nebude nikdo moc brát ohled – i když geograficky leží uprostřed Evropy a na provázání s eurozónou jsou životně závislé.
