Setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s ruským prezidentem Vladimírem Putinem na summitu G20 potvrdilo očekávanou naivitu amerického prezidenta. Mnohem horší ale je, že v představách Donalda Trumpa si jsou Západ a Rusko rovny.
To, že spolu Trump s Putinem mluvili o ruském vměšování do amerických prezidentských voleb a že Trump veřejně přijal Putinovo ujišťování „my nic, my muzikanti“, je smutné a naivní. Zejména, když všechny americké bezpečnostní složky říkají přesný opak toho, co veřejně tweetuje jejich nejvyšší nadřízený, jehož okolí je kvůli vazbám na Rusko vyšetřováno. Smát se člověk musí tomu, že Trump s Putinem spolu mluvili o vytvoření jednotky pro boj s kybernetickým zločinem, aby bylo zasahování do voleb „pod kontrolou“.
Pravda, je to smích nad hořkou komedií, jako když vám někdo vykrade dům a potom se zlodějem vytvoříte pracovní skupinu proti vykrádání domů. Ale tato komedie aspoň nemůže způsobit žádné reálné škody. Tedy kromě zesměšnění současné americké administrativy a dalšího zpochybnění obrazu USA ve světě, protože vzkazuje jediné – útočte na nás dál, je to bez rizika.
Reálnou škodu napáchal Donald Trump během schůzky s Putinem o něco později, a to když se dohodli, že se nebudou vzájemně vměšovat do svých záležitostí. Donald Trump tak dal rovnítko mezi ruskou snahu zmanipulovat americké volby a zpochybňovat opakovaně základy amerického demokratického systému a mezi dlouhodobý základ americké politiky – podporovat demokracii a vládu práva všude ve světě a zejména tam, kde se lidem demokracie a vlády práva nedostává.
Z takové dohody jsou nadšeni nejen v Kremlu, který tak může tvrdit, že čím dál silnější nepokoje v Rusku jsou výsledkem americké podvratné činnosti a ne reakcí na stále se zhoršující ekonomickou a politickou situaci v Rusku. Bude vyhovovat i řadě autoritářských politiků ve střední Evropě, kteří svou kariéru staví na vyvolávání strachu a boji s uměle vytvořeným nepřítelem, ať už je jím Washington nebo Brusel či Berlín.
Po Trumpově omezování volného obchodu, snižování americké angažovanosti ve světě či odmítnutí snah bojovat s klimatickými změnami tak došlo i na omezení podpory těch, kteří se snaží ve svých zemích prosadit alespoň základy demokracie. A nejhorší je, že za to Donald Trump kromě pochvalných článků v prokremelských médiích a lichotivých tweetů kremelských trollů nezískal vůbec nic. Rusko totiž se svými asymetrickými aktivitami nepřestane – je to pro ně efektivní jak finančně, tak i tím, že se Západ v této asymetrické válce neumí příliš dobře bránit. Mohlo by nám být jedno, že Trump s Putinem prohrál – pokud by s ním bohužel neprohrál celý Západ. O to víc se o sebe budeme muset starat sami – jako ČR, jako Evropa, jako zbytek Západu.
Musíme mnohem lépe spolupracovat, nejen jako Evropská unie. Nesmíme zapomenout ani na další evropské země – zejména na Ukrajinu a na Balkán – a musíme pokračovat v tom, co se nám poslední měsíce velmi dařilo – úzce spolupracovat s našimi partnery od Kanady po Japonsko. Před pár lety by nikoho nenapadlo, že se Evropská unie stane hlavním šampiónem Západu. Takže možná bychom Donaldu Trumpovi bez ohledu na vše, co udělal a ještě udělá, měli poděkovat. Dokázal totiž to, co se nepovedlo ani Putinovi – sjednotil nás a díky němu jsme mnohem otevřenější větší integraci i užší spolupráci v obraně, bezpečnosti i prosazování volného obchodu, ze kterého země jako je ta naše velmi úspěšně těží.
