CZECH LEADERS MAGAZINE Češi jsou podle Tomáše Prouzy spolehlivým a předvídatelným členem Evropské Unie. Jak mu to usnadňuje práci hlavní spojky české vlády s Bruselem? Jak se podle něj sjednotila Evropa v otázce migrační krize a co se Česku v posledním roce na evropské půdě podařilo? Státní tajemník pro evropské záležitosti také v rozhovoru pro Czech Leaders komentuje, kdy by Česko mohlo přijmout jednotnou evropskou měnu.
Vážený pane státní tajemníku, na své webové stránce se prezentujete jako „Evropan, ekonom a tak trochu jiný úředník“. Proč posledně jmenované?
Slovo “úředník” často evokuje zkostnatělost, zdlouhavé postupy a stereotyp. Ačkoliv formálně úředník jsem, neztotožňuji se s tímto negativním pohledem. Speciálně v evropské politice musím být hodně dynamický, musím umět reagovat na rychlé změny, které v Evropě probíhají, být neustále v kontaktu s “Bruselem”, svými kolegy v dalších zemích EU i s vedením České republiky.
A to se zřejmě daří…
Důležitou součástí mé práce je zvyšovat povědomí Čechů o Evropské Unii a jejím významu pro naši zemi. To se tady za minulých vlád podceňovalo a mým cílem od příchodu na Úřad vlády v lednu 2014 bylo to radikálně změnit. A to se vám nepodaří, pokud vás mají lidé zaškatulkovaného jako neakčního a nudného člověka, který sedí za stolem.
Co je vlastně hlavní náplní Vaší každodenní práce?
Zaprvé je mým úkolem navrhovat vládě, jakou má mít strategii v evropských záležitostech. Tedy na jaké základní věci bychom se v evropské politice měli soustředit, co a jak bychom měli prosazovat a jakým směrem se chceme ubírat. Dále mám na starosti koordinaci českých pozic vůči evropským institucím, musím komunikovat pravidelně se svými kolegy z ostatních členských států, to znamená i osobní schůzky a tedy hodně cestování. Častý kontakt je ale základem úspěchu české evropské politiky posledních dvou let, partneři nás mnohem více respektují, pokud jim osobně vysvětlíme naše postoje.
Jak se to projevuje v praxi?
Pravidelný kontakt České republice pomáhá tvořit koalice, díky kterým ostatní členské státy podpoří naše plány. Ještě bych dodal, že vedle této diplomatické funkce je významnou součástí mé práce komunikace evropských témat veřejnosti a pravidelný dialog s naším parlamentem i českými europoslanci.
Zmínil jste kontakt. Vadí vám, že se o práci státního tajemníka pro evropské záležitosti v médiích příliš nehovoří?
Při medializaci samozřejmě záleží na tom, jaká témata jsou v kurzu. Pokud se hovoří o domácí politice, jde Evropa stranou, což mě osobně mrzí, protože je to důkaz toho, že v novinářské obci stále chybí vnímání toho, jak velký vliv má dění v EU na domácí scénu. Když jsem nastoupil do funkce státního tajemníka pro evropské záležitosti, po dvou měsících jsme slavili 10 let v EU, což znamenalo velký zájem novinářů o rozhovory, konference a různá diskusní setkání po celé zemi. V tu chvíli se nedalo říct, že by média evropské agendě a mé práci nevěnovala dostatečnou pozornost. V létě 2014 jsem spoustu mediálního času trávil vysvětlováním sankcí vůči Rusku. Poslední půl rok je zase tématem číslo jedna migrace a uprchlická krize. Problematika, kterou ve svém úřadu řeším 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Evropská témata se medializují čím dál víc, a to je to důležité.
Jak vnímají český postoj k migrační krizi ostatní členské státy?
Vzhledem k tomu, že se Brusel v počátku migrační krize hodně zaměřil na systém tzv. relokací a později povinných kvót, kterým Česká republika oponovala, došlo k nepochopení naší pozice ze strany některých členských států. V současné době jde celoevropský přístup přesně tím směrem, který Češi prosazovali od začátku – řešení příčin migrační krize a kontrola vnější schengenské hranice.
V čem je podle Vás Evropská unie v dnešních dnech nejvíce jednotná?
To, co evropské státy v posledních měsících opravdu semklo, byla společná reakce na tragické události v listopadu loňského roku v Paříži. Všechny členské státy odsoudily tento bezprecedentní projev nenávisti a násilí. Pařížské útoky směřovaly na tradiční evropské hodnoty a chtěly je oslabit, paradoxně to ale starý kontinent sjednotilo a začali jsme všichni pracovat na tom, abychom co nejrychleji a nejúčinněji zajistili bezpečnější Evropu.
A co ji naopak nejvíc rozděluje?
Evropská unie je složená ze suverénních států a v demokratické společnosti je přirozené, že každý má jiné priority, jiné názory a pohled na věc. Nemyslím si, že Unii nějaké téma vyloženě rozděluje, jsou témata, na která máme jiný názor než naši partneři, ale nevyvolává to žádné fatální následky pro Evropskou unii jako celek. I když by si to někteří přáli, rozpad Evropské unie nehrozí.
Dokážeme jako členský stát plně držet krok, pokud jde o reakce na změny v Evropě? A je na nás spoleh?
Česká republika měla v minulosti pověst potížistů, kteří blokují posun ve významných evropských otázkách. To se ale před dvěma lety změnilo a Češi jsou nyní spolehlivým a předvídatelným členem Evropské Unie. To mi v zahraničí opakovaně potvrzují naši partneři. Jsme schopni rychle reagovat na změny, což se naposled ukázalo během migrační krize, kdy jsme opakovaně projevili solidaritu přijetím uprchlíků v nouzi, posílením materiální i expertní pomoci. Zároveň jsme ale jasně říkali, co je pro nás důležité – a dnes naše názory přijímá celá Evropa.
A má Česká republika jasno v tom, a to není myšleno ústavně, kdo by měl být hlavní tváří její zahraniční politiky?
Když se na to nedíváme z ústavní stránky, měl by to být člověk s dostatečným rozhledem a respektem. Je to vláda, která určuje českou zahraniční politiku. Gesci má v této věci ministerstvo zahraničí, ale hlavní roli na vrcholných schůzkách se zahraničními partnery hraje předseda vlády. A musím říct, že spolupráce s ministerstvem zahraničí je vynikající. Velkou výhodou je i to, že máme aktivního předsedu Poslanecké sněmovny, protože parlamentní diplomacie hraje čím dál významnější roli.
Co byste zmínil jako hlavní úspěch české politiky v Bruselu v loňském roce?
Nemyslím si, že bychom dosáhli jen jednoho úspěchu. Za důležité považuji třeba schválení všech operačních programů, které pro Českou republiku znamená možnost získat v novém programovém období 2014–2020 z evropského rozpočtu zhruba 644 miliard korun. Po neefektivním čerpání evropských peněz z minulých let se situace konečně změnila.
Dále to asi byla, dle toho co zatím tvrdíte, oblast migrace a jejího řešení.
Po rozpačitém úvodu se nakonec ukázalo, že opravdu účinné je řešit příčiny, ne důsledky. Evropští lídři se shodli na tom, co Česká republika prosazovala od začátku – ochrana vnější schengenské hranice, bez které nemůžeme být ve zvládání uprchlické krize úspěšní. Evropská komise pak koncem loňského roku rozpracovala návrh společné evropské pohraniční stráže, tedy systému, o kterém český premiér v minulých měsících opakovaně hovořil. Je vidět, že český hlas v Evropě je slyšet.
A je nějaký neúspěch?
Žádný zásadní neúspěch v Evropě nevidím. Určitě bychom ale mohli mnohem lépe vysvětlovat evropské dění doma, protože stereotypy v hlavách řady lidí přetrvávají, zejména díky podpoře řady populistů a polozapomenutých politiků, jejichž posledním stéblem je strašák “Bruselu”.
Před deseti lety jste působil jako vůbec první národní koordinátor pro zavedení Eura v ČR. Napadá mě proto jednoznačná otázka – budeme mít v České republice vůbec někdy Euro?
Určitě ano, ačkoli rozhodnutí o vstupu v rámci tohoto volebního období bohužel nepřijde. Vláda se nicméně snaží připravit vše tak, aby příští kabinet mohl o přijetí eura rozhodnout rychle a nemusel se už věnovat technickým aspektům. Přijetí eura bude mít pro ČR výrazné ekonomické výhody, měli bychom proto jednat co nejrychleji.
Staví Česko dodnes na základech, které jste ve funkci postavil? Co je vlastně tím největším posunem za deset let?
V minulosti nebyla většina našich vlád vstupu země do eurozóny nakloněna, což odpovídalo jejich pozici v otázkách evropské integrace obecně. Až tato vláda ve svém programovém prohlášení deklarovala, že přehodnotí dosavadní zdrženlivá stanoviska k měnové integraci a bude ČR připravovat ke vstupu do eurozóny, což také činí. Takže systém, který jsem kdysi vybudoval, zase začíná ožívat.
Co vnímáte jako hlavní výhodu jednotné evropské měny v roce 2016?
Završení procesu integrace české ekonomiky do evropských měnových struktur. Česká republika se bude moci plně podílet na tvorbě hospodářské a měnové unie. To vše bude mít pozitivní dopady na domácí hospodářskou politiku, neboť klíčovými prvky systému jsou požadavky na střednědobě vyrovnané veřejné rozpočty a na provádění strukturálních reforem podporujících dlouhodobý hospodářský růst. Nezvratitelným zafixováním měny dojde ke zvýšení stability finančního sektoru a ke snížení rizik vzniku měnových turbulencí. Prudké kurzové výkyvy představují pro malou otevřenou ekonomiku jako jsme my významnou hrozbu. Z eliminace kurzového rizika vůči zemím eurozóny, které jsou pro Česko nejdůležitějšími obchodními partnery, budou profitovat zejména naše firmy. Tyto výhody se projeví jednak poklesem transakčních a zajišťovacích nákladů, ale také snížením investiční nejistoty. Sektor domácností získá výhody z vyšší cenové transparentnosti, která stimuluje působení konkurence.
A co jako vidíte jako hlavní nevýhodu Eura – po sérii finančních injekcí některým zemím Eurozóny?
Z pohledu České republiky jsou hlavní rizika spojena především s reakcí hospodářství na ekonomické poruchy. Ztráta samostatné měnové politiky by pro hospodářskou politiku Česka znamenala ztrátu významných nástrojů, které mohou napomoci zmírnit negativní dopady plynoucí z rozdílného domácího a zahraničního ekonomického vývoje, a mohou tak usnadnit ekonomickou konvergenci. V souvislosti s nedávným vývojem v eurozóně je samozřejmě zásadní i systém, který byl v rámci eurozóny vytvořen na pomoc státům v nouzi, tedy poskytnutí tzv. finančních injekcí. ČR by se v případě členství v eurozóně samozřejmě musela na takovém systému solidárně podílet.
V čem bude Česká republika profitovat z bankovní unie?
Úřad vlády v současnosti provádí analýzu zkušeností členských zemí s fungováním bankovní unie. Za hlavní výhody bankovní unie považuji možnost být součástí stabilního systému v čele s respektovanou institucí, jakou je Evropská centrální banka. Dále možnost ovlivnit vytváření dohledových standardů pro finanční instituce celé Evropy. Vstup do bankovní unie by pro nás znamenal také účast na rozhodovacím procesu v případě nejvýznamnějších úvěrových institucí eurozóny či možnost přístupu k prostředkům z Jednotného fondu pro řešení krizí bank.
Server Peníze.cz, poradenská společnost Partners… Tam všude je Vaše stopa. Plánujete se v budoucnu opět vrátit do soukromé sféry, kde jste úspěšně působil?
Myslím si, že je důležité, že znám život v soukromé i státní sféře. Dává mi to schopnost soustředit se na důležité věci a mít jasno v tom, co českým firmám pomáhá a co je naopak brzdí. V tuto chvíli žádnou změnu neplánuji, ale rád se nechám překvapit, co dalšího zajímavého mi život přinese.
V době světové finanční krize jste působil ve Světové bance. Změnily se kvůli krizi priority banky?
Poměrně výrazně. Jednak nyní Světová banka věnuje mnohem více pozornosti tématům jako je finanční inkluze a kvalitnější dohled nad finančním trhem, především se ale Světová banka začala mnohem více soustředit na poskytování poradenství a na podporu ekonomických reforem.
Je to víc než deset let, kdy banka přesunula Česko ze skupiny rozvojových zemí do skupiny světových ekonomik. Obstáli jsme?
Zatím ano, ale řečeno s klasikem – musíme se více snažit. Přibližování naší ekonomiky vyspělým evropským ekonomikám se v posledních letech kvůli restriktivní hospodářské politice minulých vlád zadrhlo, pomalu nám ujíždí expres digitální ekonomiky a neumíme těžit z chytrých českých hlav. Především ale neumíme lidem vysvětlit, jak dobře se jim vede – ekonomika rychle roste, nezaměstnanost je minimální, ale lidé jako by to nevnímali.
Vážený pane státní tajemníku, kdo je pro Vás skutečný lídr?
Z dnešních politiků Angela Merkelová, která v době krize dokázala opustit svou opatrnost a vsadila vše na to, že Německo je dostatečně silná země na to, aby se dokázala postarat o miliony lidí, utíkajících před vražděním a terorem. Nejvíc mne ale ovlivnil svým příkladem Franklin Delano Roosevelt. A jeden jeho citát velmi dobře definuje to, jak vnímám svůj úkol: Testem našeho pokroku není to, zdali přidáme těm, kteří již mají hodně, ale zdali poskytneme dost těm, kteří mají příliš málo.
