Zapojení národních parlamentů do evropské agendy je dlouhodobě vnímáno jako nezbytný krok pro evropský integrační proces. Od počátku devadesátých let minulého století a především po Maastrichtské smlouvě zaujímají národní parlamenty důležité místo v diskuzích o fungování Evropské unie. Parlamentní kontrola evropských záležitostí přispívá nejen k posílení demokratické legitimity evropské veřejné moci, ale je také základním kamenem pro zkvalitnění české evropské politiky.
V současné době je kontrola unijní agendy na úrovni parlamentu zaměřena na monitoring vlády při vykonávání politiky EU, dále na dialog s unijními institucemi či kontrolu respektování principu subsidiarity. Zásadním předpokladem pro kontrolu je v tomto ohledu posílení komunikace mezi vládou a Parlamentem.
Dnes je již samozřejmostí průběžné sdílení informací o projednávání jednotlivých legislativních (ale i nelegislativních) návrhů. Členové evropských výborů Parlamentu jsou tak pravidelně informováni vládou o důležitých krocích v rámci unijní agendy. Poslanci a senátoři se tak mohou seznámit například jak s mandátem pro předsedu vlády na zasedání Evropské rady, tak se závěry bruselských summitů.
Významným předpokladem efektivní kontroly ze strany Parlamentu je informovanost jeho členů, budování kvalitního odborného zázemí a především jeho aktivita. Obě komory Parlamentu dosahují v poslední oblasti velmi pozitivních výsledků. Zejména Senát udržuje intenzivní písemný vztah s Komisí, které za rok 2013 poslal 64 stanovisek. S tímto počtem jsme se ve srovnání s ostatními členskými státy umístili na druhém místě, a předběhli tak i německou Spolkovou radu či francouzské Národní shromáždění. Proto nelze pochybovat o tom, že předpoklady pro efektivní kontrolu jsou naplněny. Zájem obou komor Parlamentu o evropské záležitosti stále roste a vláda tento dialog velmi vítá.
Pokud bych měl vybrat vybrat jeden důležitý cíl, kterého můžeme společně s Parlamentem dosáhnout, je to popularizace evropských témat. Obecně je třeba vyzdvihnout potenciál členů národního parlamentu, pokud jde o zviditelnění a zatraktivnění evropských záležitostí ve vnitropolitické debatě. Jejich aktivní působení tak může napomoci zvýšení zájmu české veřejnosti o evropskou politiku a „zdomácnění” zdánlivě vzdálených evropských témat v každodenním životě českých občanů.
Vážím si času, který poslanci a senátoři věnují nejen projednávání unijních dokumentů, ale i toho, že na jednání evropských výborů otevírají i dlouhodobá témata, nebo že se pravidelně účastní jednání Národního konventu o Evropské unii.
Stejně tomu tak bylo i na posledním kulatém stole Národního konventu, který byl zaměřený právě na roli národních parlamentů v unijní agendě. I přesto, že v České republice spolu instituce odpovědné za unijní politiku aktivně spolupracují, účastníci jednání se shodli na několika doporučeních, které reagují na nemnoho problematických bodů diskuze.
Národní konvent doporučuje ještě více prohloubit stávající komunikační vazby mezi administrativním zázemím evropských výborů a zástupci Výboru pro EU (koordinační orgán vlády pro evropskou agendu) nebo zrychlit jejich informování o zásadních změnách rámcových pozic. V neposlední řadě se do závěrů Konventu dostalo i doporučení na zavedení monitoringu českých europoslanců, kteří jsou zpravodaji či stínovými zpravodaji legislativních i nelegislativních návrhů.
Věřím, že úspěšná spolupráce mezi vládou a Parlamentem bude i nadále pokračovat. Obě komory (především prostřednictvím svých evropských výborů) plní výraznou a nezastupitelnou úlohu v české evropské politice a vláda se snaží jim tuto významnou roli co nejvíce usnadňovat. Proč by také neměly vzájemné vazby dobře fungovat, když cíl je pro obě strany společný – korektně spolupracovat a prosazovat zájmy České republiky.
