LIDOVÉ NOVINY Vláda premiéra Alexise Tsiprase je nevyzpytatelná, a tak je těžké předpovědět, co bude nakonec v Bruselu prosazovat. Debata o reformách a dalších půjčkách se ale lehce může přehoupnout do žádosti o humanitární pomoc. A ta už se na rozdíl od řeckého dluhu bude týkat i Česka, vysvětluje ekonom Tomáš Prouza, který je premiérovou pravou rukou při jednáních s Evropskou unií.
* LN Nedělní summit EU bude rozhodovat především o setrvání Řecka v eurozóně. Proč by Česko, které eurem neplatí, měl osud Řecka zajímat?
Není moc zemí, které by nás měly zajímat víc než Řecko. Žijeme uprostřed Evropy a naše ekonomika je závislá na tom, jak eurozóna funguje. Když si to srovnáme s tím, co se za poslední rok a půl událo v Rusku, pak je jasné, že Evropa se potřebuje domluvit ekonomicky i politicky, potřebuje zůstat jednotná. Pro mě je důležité, že se ta debata povede v rámci celé osmadvacítky. Předseda Evropské rady Donald Tusk to dělá velmi dobře, snaží se, aby i u věcí, které se EU jako celku technicky netýkají, byli všichni. Protože osud Řecka se dotýká všech členů EU, ne jen těch devatenácti v eurozóně.
* LN S jakým mandátem jede premiér Bohuslav Sobotka na summit?
Hodně to záleží na tom, co se ještě do neděle stane. Pokud Řekové nepředloží dostatečně silné návrhy a eurozóna se nerozhodne, že jim i přes neochotu plnit dané sliby bude dál napomáhat, pak bude summit řešit především dvě věci. Za prvé zajistit, aby grexit, tedy odchod Řecka z eurozóny, nedopadl na další země, aby to pokud možno zůstalo vnitřní řeckou záležitostí. A za druhé začít řešit, jak Řecku pomoci z humanitárních důvodů. Země je totiž v situaci, kdy nemocnicím dochází léky a na některých ostrovech není k dostání benzin nebo některé potraviny. Řecko se může rychle dostat do velké humanitární krize a EU se ocitne v situaci, kdy bude rychle potřeba zajistit úplně jinou než finanční pomoc. Situace se mění velmi rychle. Nicméně jestli to dojde tak daleko a nastane nejhorší scénář, pak je samozřejmě i Česko připraveno poskytnout materiální pomoc.
* LN Co by taková pomoc obnášela?
To je především na řecké vládě. Ta musí přijít a říct, co chce. Protože politici v celé EU mají úplně stejné zprávy jako kdokoliv jiný, tedy z médií, ne z oficiálních míst. Pokud bude potřeba pomáhat namístě, pak pro nás jedno z témat bude určitě zdravotnická pomoc. Máme dobré doktory, máme dobré týmy a jsme schopni pomoci rychle.
* LN Má česká vláda nějaký plán, který by ji dostal o krok dopředu? Zatím EU řeší jen problémy v horizontu dnů.
Obávám se, že se současnou řeckou vládou ani nelze mít plány, které by byly o krok vepředu. Můžeme mít alternativní scénáře na různé vývoje. Jenže v okamžiku, kdy Řecko něco slíbí, ale nedodrží, se plánuje velmi těžko. Bez ohledu na to bude Česko usilovat o udržení stability celé EU. Pokud to bude jen trochu možné, pak dává větší smysl, aby Řecko v eurozóně zůstalo. Konečně do tohoto klubu se kdysi velmi aktivně hnalo, nikdo o to neusiloval tolik jako právě Řekové. Je jasné, že všechny dluhy Řecko splatit nemůže. Pořád ale bude lepší, když to bude řízený proces, a ne rychlý rozchod. Řecko tak jako tak bude muset udělat všechny věci, které věřitelé chtějí, takže odchod z eurozóny by byl zbytečný proces.
* LN Je tady ještě snaha rozlišovat mezi řeckými politiky a obyčejnými Řeky? Přece jen za posledních pět let přišli o čtyřicet procent platů i důchodů, daň z přidané hodnoty vylétla na 23 procent, škrty byly dost drastické, mladí lidé téměř nezavadí o práci.
Na Řecko věřitelé spěchali možná až příliš. Na rozdíl od Portugalska je Řecko agrární ekonomika, která svůj export nemůže zvýšit tak rychle. Na začátku procesu jsme měli být obezřetnější, Řecko mělo dostat víc času na všechny reformy. A věřitelé zase důsledněji kontrolovat jednotlivé kroky. Nikdo ale nemůže rozporovat, že platy se snížily mimo jiné i kvůli tomu, že Řecko nezvládá vybírat daně. My si tady stěžujeme na špatný výběr daní, proti Řecku je ale naše situace geniální. Běžní Řekové samozřejmě vidí, že bohatí daně neplatí a nenesou náklady, že ta zátěž není rovnoměrně rozložena. Jenže za tímvším je kvalitní politická propaganda, která dokázala celé nedávné referendum obrátit na otázku po národní hrdosti.
* LN Když už mluvíme o národní hrdosti – třeba Lotyši prošli drsným ozdravným programem, zavedli mnoho reforem, oprávněně se mohli cítit na kolenou. A přesto v ulicích nikdo neprotestoval.
Základní motivací Lotyšů ale bylo, že chtějí patřit do Evropy, být a zůstat součástí EU. Protože kdyby všechno zahodili za hlavu, rychle by spadli do ruské sféry vlivu. Proto byli ochotni ledacos obětovat. Řecko má ale právě opačnou historickou zkušenost. Jejich zkušenost je, že jim vždy někdo pomůže, takže se nemusí snažit.
* LN Bývalý ministr financí Janis Varufakis a nedávno i ekonom Thomas Piketty vyslovili názor, že situace Řecka je obdobná roku nula, který v Německu panoval po druhé světové válce. Prý je načase něco jako nový Marshallův plán.
To přirovnání ale nesedí. Marshallův plán chtěl obnovu německé ekonomiky, tedy návrat dřívější výkonnosti. Navíc za podmínek, kdy státní správa výborně fungovala. Řecko oproti tomu nemá funkční státní správu a nechce obnovovat průmysl, protože se o žádný ani nemůže opřít. Do Řecka nepřijede dvakrát více turistů, ani tam nezasadíte dvakrát víc olivovníků. Leckdo by rád viděl nějakou nucenou správu, ale to udělat nelze. Řecko zkrátka není firma, kde by krizový management něco vyřešil.
* LN Často se zapomíná na to, že Řecko řeší také vleklou krizi s přívalem uprchlíků. Česko v následujících dvou letech dobrovolně přijme 1500 uprchlíků, mimo jiné také z řeckých táborů. Nebylo celé to hlasité odmítání povinných kvót nakonec zbytečné? Vždyť šlo o zhruba 300 lidí více, než požadoval Brusel. To není zásadní rozdíl.
Jenže ta debata se vůbec nevede o nějakých číslech, to by bylo velké zjednodušení. Rozhodnutí o přijímání uprchlíkůmá být samostatným rozhodnutím každé země. My nechceme zavřít hranice ani stavět ploty. My chceme pouze rozhodovat o tom, kdy, jak a kolik lidí přijmeme. Česko není uzavřená země – stačí se rozhlédnout kolem sebe. Máme tu silné komunity Ukrajinců a Vietnamců.
* LN Jenže Ukrajinci i Vietnamci tu mají tradici i zázemí. Jak to bude vypadat s migranty, kteří se nemohou opřít o příbuzné nebo sociální a kulturní prostředí, které je jim blízké?
Přijímání uprchlíků poběží po dvou liniích. Chceme nabídnout možnost žít a pracovat lidem v uprchlických táborech v Jordánsku nebo v Kurdistánu. Tam existuje národní přesídlovací program. Jeho výhodou je, že migranti neplatí pašerákům, neriskují, že po cestě do Evropy utonou v moři. Vědí, kam jdou a proč sem jdou. A také mají ponětí, co je tu bude očekávat. Mnohem větší otazník visí nad druhou skupinou, která pobývá v táborech v Itálii nebo Řecku. Tihle lidé nezaplatili desítky tisíc eur převaděčům, aby skončili v Česku nebo Estonsku. Oni zadlužili celou svou širokou rodinu, aby je pašeráci dostali do vysněného Německa nebo do Švédska. Proto bude Česko při jednáních s Evropskou unií požadovat mnohem důslednější návratovou politiku. Migranty, kteří u nás jsou nelegálně nebo tu azyl nechtějí, musíme umět i vracet. Myslím, že lidé nemají obavy z toho, že sem přijdou stovky cizinců, bojí se toho, že je neumíme vrátit, pokud azyl nezískají.
* LN Pak jsou tu ale migranti, kteří na azyl podle všech kritérií nárok mají, chybí jim tu ale zázemí nebo krajanské komunity, těžko se budou adaptovat.
To se ale hodně proměňuje. Třeba provozovny s rychlým občerstvením, které provozují Syřané, jsou skoro v každém větším městě. V politice máme dokonce hned dva Syřany. V Mladé Boleslavi je starostou Raduan Nwelati, Litoměřice si dokázaly zvolit za senátora lékaře Hassana Meziana. Není to s námi tak zlé. Češi nejsou tak xenofobní, jak se říká. Když vidí, že cizinci ve společnosti dobře fungují, nikomu tu nevadí.
* LN Dobře, Syřany lidé znají, vědí, že je tam válka. O lidi ze subsaharské Afriky u nás ale nezavadíte, o nich nevíme nic. Nemohou právě oni vyvolávat strach z neznámého?
No, tak minimálně Mirečka z Básníků si lidé pamatují (smích). Nějaký přesídlovací program z těchto zemí nikdy mít nebudeme. A také je otázka, jestli subsaharská Afrika je zrovna teritoriem, odkud pocházejí úspěšní žadatelé o azyl.
* LN Obavy z uprchlíků jsou každopádně jedním z mála témat, kvůli kterým ještě lidem stojí za to vyjít do ulic. Neudělala tady vláda chybu? Premiér i ministr vnitra několikrát hlasitě odmítli původně navrhované povinné kvóty, nikdo ale už neřekl, že když si sami vybereme, které migranty u nás chceme, žádné hordy cizinců nás nezaplaví.
Nemám pocit, že by se někde stala chyba. Ta debata se vedla už od loňského podzimu, kdy se o povinných kvótách poprvé začalo mluvit. Dvakrát o situaci uprchlíků a azylu jednala Poslanecká sněmovna. Většina politických stran se shodla na tom, že téma není možné zneužívat. Ministerstvo vnitra jasně zdůrazňovalo, že se o naši bezpečnost nemusíme bát, protože máme situaci pod kontrolou a policisté vše zvládají. Hodně dobrá debata běží neziskovými organizacemi i s církvemi. Ekumenická rada církví nabídla, že se o uprchlíky z křesťanských komunit postará, že pro ně najde ubytování mezi věřícími. Zapojily se odbory, které budou vytipovávat vhodná pracovní místa pro migranty.
* LN Na Václavském náměstí v Praze se nedávno mávalo oprátkami. To vás neznepokojuje?
Nosit šibenice a před Úřadem vlády provolávat smrt vlastizrádcům je pro mě už hodně za hranou. Myslím, že i policie pochopila, že je třeba postupovat jinak. Obecně ale téma migrantů zneužívá pár zoufalců, kterým v průzkumech podpory padají čísla a zoufale hledají, čeho se chytit. Bohužel si neuvědomují, co tím vyvolávají. Dokud jde o shromáždění, kam přijde nějakých 500 lidí, nebo organizované e-mailové kampaně, které jsou rozesílány podle jednotného vzoru, pak to beru jako normální součást politické diskuse.
* LN Nějaké pozitivní sdělení, uklidnění, že několik stovek migrantů hravě zvládneme, tu ale nepadlo. Není to promarněná šance?
Přiznávám, že debaty nebyly moc vidět. Ale logicky je nejdřív třeba přijmout politické rozhodnutí, že nějaké uprchlíky přijmeme. Není to jen nějaké izolované rozhodnutí. Přístup k migrantům se celkově proměňuje. Ministerstvo vnitra dostalo za úkol vypracovat novou strategii migrační politiky, protože ta předchozí byla čistě bezpečnostní. Nově by měl být kladen důraz na integraci. Nechceme, aby cizinci byli rok, dva zavřeni někde v táboře a byli odkázáni na pomoc státu. Naším cílem je naučit je základy jazyka a dát jim šanci začít u nás pracovat.
