GAZETA WYBORCZA Budování bloku proti Německu nemá smysl. Visegrádská skupina by neměla svou politiku směřovat proti nikomu, říká v rozhovoru pro polský deník Gazeta Wyborcza český státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.
Nově zvolený prezident Andrzej Duda a jeho spolupracovníci naznačují, že Polsko, namísto toho, aby se pohybovalo v hlavním evropském proudu, tedy místo toho, aby úzce spolupracovalo s Německem, by se mělo více soustředit na spolupráci v rámci Visegrádské skupiny, tedy s Českem, Maďarskem a Slovenskem. Jak se Praha dívá na tyto nápady?
Musíme posílit spolupráci, jak je to jen možné. Bez ohledu na úspěchy a neúspěchy, V4, která příští rok slaví 25 let, je velmi dobře fungující skupinou. Prokázali jsme to například loni v říjnu na klimatickém summitu EU, na kterém se nám podařilo vyjednat řešení výhodná pro celou střední Evropu. Neměli bychom však být po vojensku naladěni na „my proti nim“. Lépe je nejdříve se zamyslet, co je zájmem našeho regionu, a pak se snažit přesvědčit ostatní. Nové členské země EU jsou naši přirození partneři a spojenci. V některých otázkách, např. vnitřního trhu, se však výborně domlouváme se Skandinávci. Zároveň platí, že čím lépe se Polsko bude domlouvat s Berlínem a s Paříží, tím lépe pro nás. Z české zkušenosti posledních měsíců také vyplývá, že pokud se vede s Berlínem dialog, Němci pozorně naslouchají.
Polská pravice vnímá Německo jako ohrožení.
My takové obavy nemáme. Chybou, které jsme se dopouštěli v minulosti, bylo, že jsme s Němci málo hovořili. Za tři týdny s nimi podepisujeme dohodu o strategickém dialogu, abychom konzultovali více záležitostí. Pokud se s Berlínem hovoří o nějakém problému, Němci vždy hledají kompromis. Nesetkali jsme se se situací, že by řekli, že neustoupí a basta. Na řadu věcí máme samozřejmě jiné názory a diskuse trvá dlouho. Německo je ale jedinou zemí, která je v současnosti schopna posunout Evropu v dobrém směru. Vidíme také, že Berlínu záleží na domluvě, např. v otázce energetické politiky. Před třemi lety by nikomu v Berlíně nepřišlo na mysl pozvat Čechy. A to se teď změnilo.
Proč?
Pochopili, že ignorujíce východní sousedy, mohou něco získat v krátkodobém výhledu, ale nepřinese to dobré výsledky v dlouhodobé perspektivě. Proto tvoření bloků proti Německu nemá smysl. V4 se musí soustředit na hledání toho, co nás spojuje. V minulosti jsme příliš snadno opouštěli těžká témata. Musíme se naučit lépe hovořit o výzvách.
Tedy o čem?
Například o energetice. V Česku, na Slovensku i v Maďarsku se elektrický proud vyrábí v jaderných elektrárnách, v Polsku dominuje uhlí. Roste tlak na Polsko, aby modernizovalo energetický sektor na více ekologický. Budeme vás podporovat, aby Evropa rozuměla specifickým podmínkám spojeným s uhlím, a zároveň očekáváme, že V4 bude jako celek podporovat jadernou energetiku. Druhou oblastí jsou obranné záležitosti. Musíme lépe koordinovat zakázky pro armády. Nyní to dělá každý podle svého. Češi a Maďaři létají na švédských gripenech, Poláci na amerických F-16, Slováci zvažují koupi víceúčelových bojových letadel. Ideální by bylo, pokud bychom používali stejnou výzbroj a společně cvičili. Chtěli bychom také, aby naše zbrojařské firmy lépe spolupracovaly na evropském trhu. Příští rok začne fungovat V4 battle-group, která bude umístěna v Polsku. Možná její vznik bude dalším krokem k ustavení společných jednotek.
V únoru vznikl česko-rakousko-slovenský Slavkovský trojúhelník. Vnímali jsme to jako projekt konkurenční vůči V4. A nebezpečný, neboť šéfové vlád Rakouska a Slovenska kritizovali sankce vůči Rusku za agresi na Ukrajině.
Je mi líto, jakým způsobem to bylo v Polsku vnímáno. Nicméně Slavkovský trojúhelník má úplně jiný význam než V4. V4 má pomoci koordinovat naši unijní politiku, trojúhelník se týká pouze místních záležitostí těchto tří blízkých sousedů, například silničního a železničního propojení či plynovodů. Rakousko a Slovensko mají svůj pohled na Rusko, ale česká vláda znovu a znovu opakuje, že dokud Rusko nesplní všechny podmínky Minských dohod, nemůže být ani řeči o rušení sankcí.
Ale český prezident Miloš Zeman v lednu zval Vladimíra Putina do Prahy, v květnu byl v Moskvě.
Máme tradici zajímavých prezidentů. Ale v Česku o zahraniční politice rozhoduje vláda. A dokud Rusko nepřestane podporovat povstalce na Ukrajině, nemůžeme se vrátit k původní spolupráci.
Češi se bojí Ruska?
Starší ročníky, které si pamatují, jak Sověti udusili Pražské jaro v roce 1968, ano. Mladší méně. Nicméně když přes území České republiky jel americký konvoj, vítaly jej desítky tisíc lidí. A proti konvoji před americkým velvyslanectvím protestovalo lidí pět. To ukazuje, co si Češi myslí. Z krize na Ukrajině pro nás vyplynuly dva „pozitivní“ důsledky. Sedm let jsme krátili vojenský rozpočet. Teď jej zvětšujeme, aby postupně dosáhl úrovně 2 % HDP. Rusko nás i celou Evropu donutilo, abychom mnohem více dbali o svou energetickou bezpečnost. V ČR kupujeme plyn z Norska, vybudovali jsme velké podzemní zásobníky, máme kvalitní propojení s plynovým trhem v Německu. Pokud by byly odstřihnuty dodávky z Ruska, vydržíme šest-sedm měsíců. Ale musíme dále posilovat propojení s Polskem, Rakouskem a Slovenskem. Až bude ve Svinoústí spuštěn terminál LNG, získáme na něm i my. Obdobně budeme moci využívat terminál LNG v Chorvatsku.
Jak se Praha dívá na britské dilema týkající se vystoupení z EU?
Unie je s Velkou Británií silnější. Ale jsme proti tomu držet ji v unii za každou cenu. V rámci V4 jsme jednotní v tom, že volný pohyb osob v EU je nedotknutelná věc. Nebudeme také souhlasit s tím, aby byla část obyvatel Britských ostrovů diskriminována podle toho, jaký pas drží v ruce. A nechceme měnit unijní smlouvy. Není na to dobrá doba. V ostatních otázkách můžeme jednat.
Opustí Řecko eurozónu?
Doufám, že ne. Bohužel řecká vláda dělá všechno proto, aby ji opustila. Věřím, že pokud Řekové přijdou s konstruktivním návrhem, bude přijat. Ale to se ještě nestalo.
Kdy Česko zavede euro?
Současný kabinet, který bude vládnout do konce roku 2017, zahájil v této věci intenzivní debatu. Čechům se bohužel zdá, že euro je něco zlého. Je třeba jim ukázat tvrdá čísla a ukazovat i pozitiva. Jedním z nejviditelnějších je příklad Slovenska, které se díky euru ekonomicky rychle roste. Až se nám podaří přesvědčit občany, můžeme začít hovořit o konkrétních datech.
zdroj: http://wyborcza.pl/1,75477,18034400,Wyszehrad_nie_umarl.html
