Energetická bezpečnost je téma stojící jednou na předním místě unijní agendy a jindy zase tiše v pozadí. Děje se tak v určitých vlnách – pomyslný příboj nastává, když se kohoutky na východní hranici EU utahují. Naopak v době, kdy je plynu dostatek, je hladina klidná a o energetické bezpečnosti se nemluví. A pokud ještě chvíli zůstaneme u této metafory, tak musím dodat, že sílu vlnobití jsme na vlastní kůži zažili s příchodem plynové krize během českého předsednictví v Radě počátkem roku 2009.
Podobnou nerovnováhu můžeme pozorovat i v intenzitě politické pozornosti, jíž se energetické bezpečnosti dostává. Tyto výkyvy představují velkou výzvu pro celou EU. Dosud znamenaly mimo jiné to, že Unie nedisponovala ucelenou sadou opatření a systémových kroků, jimiž lze energetickou bezpečnost trvale chránit a zvyšovat. Místo toho se jen náhodně a občas lepily největší díry, kterými už příliš zatékalo.
Nejde přitom o novou a neznámou výzvu – strategickou povahu a bezpečnostní význam energetiky a energetických surovin si státníci uvědomují desítky let. Už za druhé světové války představovalo zajištění dostatku paliva zásadní faktor úspěšného postupu jednotlivých armád. Od konce 80. let se navíc rozvíjí uvažování o dopadech energetiky na životní prostředí, mimo jiné i v důsledku havárie sovětské jaderné elektrárny Černobyl. Nové podněty pro úvahy o energetické bezpečnosti pak přinesla eskalace konfliktů v těsném sousedství Evropské unie, které mohou ohrožovat především dopravní trasy a někdy i samotné zdroje energie.
Česká diskuse o energetické bezpečnosti
Energetická bezpečnost je průřezový pojem. Nelze ji chápat pouze jako zajištění bezpečnosti dodávek zdrojů energie, jak tomu často bývá. Energetická bezpečnost je mnohem přesněji řečeno stav, ve kterém existuje dostatek energie za ceny, které neruinují domácnosti ani podniky. Dosažení tohoto stavu je důležitým cílem energetické politiky státu. A abychom byli schopni správně vyhodnotit, jak by měla naše energetická politika vypadat, musíme vědět, jak si z pohledu energetické bezpečnosti stojíme.
Proto se energetická bezpečnost stala jedním z témat kulatých stolů diskusní platformy Národního konventu o EU, v rámci kterého vznikla doporučení pro vládu a další tvůrce evropské politiky.
Odborníci se na jednání shodli, že velmi důležitá je dlouhodobá čitelnost postupu státu v energetické politice. ČR by si měla určit jasné priority směřování a definovat hrozby, kterým čelí. Klíčovým předpokladem je proto schválit aktualizaci Státní energetické koncepce (ASEK), z níž by dlouhodobé plánování mělo vycházet. Díky tomu budeme mít černé na bílém, co jsou zásadní faktory ovlivňující energetickou bezpečnost ČR a jakým způsobem ji zvyšovat.
ČR v minulosti velmi pomohly investice do infrastruktury a plyn je k nám přiváděn i ze západních států. Naopak my jsme díky tomu schopni v době krize pomoci ostatním díky zpětným tokům a strategickým zásobám. I tak je ale podle expertů potřeba vytvořit Severojižní plynový koridor a dále posílit propojení se sousedními státy, například pomocí projektů společného zájmu v rámci Nástroje propojení Evropy (CEF).
Druhou důležitou oblastí je elektroenergetika. Zde je pro ČR podle účastníků kulatého stolu klíčová regionální spolupráce se sousedy. Dá se uvést příklad stále silnějšího a úspěšného dialogu s Německem, jehož strategický program přestavby energetické soustavy, známý jako Energiewende, způsobuje nemalé problémy české přenosové soustavě. Kromě jejich řešení bychom se také měli zamýšlet nad tím, v jakých oblastech můžeme německé přetoky elektřiny přes naše území využít v náš prospěch.
Vnitřní trh jako základ energetické unie
Energetika patří také mezi největší priority Junckerovy Komise, která pod vedením místopředsedy Maroše Šefčoviče vydala na konci února plán energetické unie. Ta přináší, a to historicky poprvé, propracovaný a komplexní přístup k energetické politice EU, který bere v potaz návaznost energetiky na různé sféry našich životů – bezpečností počínaje a ochranou zranitelných skupin nekonče. Program Evropské komise je ambiciózní. Ale výzvy, kterým starý kontinent čelí, odvážná opatření potřebují. Ať už jde o dlouhodobé následky hospodářské krize projevující se zatuhlou ekonomikou nebo o aktuální hrozby, které vyplývají z konfliktů na východ a jihovýchod od našich hranic.
Zásadním úkolem pro Evropu (a jednou z dimenzí energetické unie) je dokončení funkčního vnitřního trhu s energií. Postup, jenž má plnou českou podporu, protože integrace energetických soustav a následné zvyšování energetické bezpečnosti je něco, co dává České republice smysl. Proto jedno z doporučení kulatého stolu navrhuje, aby ČR zvážila své postoje k citlivějším bodům návrhu energetické unie. Negativní stanoviska vůči některým částem (například vůči posílení funkcí ACER) totiž můžou zpomalit dokončení trhu, na kterém nám tolik záleží.
Jsem rád, že kulatý stůl měl úspěch, a přinesl řadu cenných doporučení. Před časem jsem pro Hospodářské noviny napsal komentář s názvem Opomenutá energetická bezpečnost. Musím s radostí podotknout, že slovo „opomenutá“ už bych dnes v komentáři v souvislosti s energetickou bezpečností v rámci EU nepoužil. Energetická bezpečnost získává díky energetické unii konečně své výsadní a systémově klíčové místo nejen v současném eurospeaku, ale hlavně v energetických politikách všech členských zemí. Jak by také ne, když se jedná o jedno z nejdůležitějších témat současné Evropy, které se bezprostředně dotýká snad každého z nás.
