Někdy velká slova a vznosné slogany znějí naprázdno. V případě energetické unie se ale patří říct, že jde o historický projekt. Energetickou unii totiž nelze vnímat pouze v kontextu řešení dovozní závislosti na ruském zemnímplynu, ačkoliv někteří komentátoři dříve soudili, že původní záměr plánu Donalda Tuska především k tomuto cíli směřoval. Nelze ji redukovat ani na otázku energetické bezpečnosti či jiný dílčí prvek. Navržená podoba energetické unie usiluje především o změnu chápání energetické politiky Unie jako takové.
Energetická unie je prvním pokusem uchopit a rozvinout energetickou politiku EU komplexně, integrovat všechny její související části a aspekty, energetickou bezpečností (zahrnující mimo jiné bezpečnost dodávek) počínaje a výzkumem a vývojem nekonče. Zahrnuje mimo jiné dokončení vnitřního trhu s energií, zvyšování energetické účinnosti, dekarbonizaci a inovace.
Cílem ale není pouhý výčet jednotlivých dimenzí energetické politiky EU. Daleko podstatnější je záměr uspořádat strukturu energetické unie tak, aby se její jednotlivé součásti synergicky vzájemně doplňovaly. Energetická politika přestává být díky této strategii vnímána jako izolované téma. Plány EK berou správně v potaz, že tato politika úzce souvisí například se sociálními tématy (ochrana zranitelných spotřebitelů), zemědělstvím (problematika biopaliv) či kybernetickou bezpečností (ochrana elektrické sítě). Pro Česko je klíčové, aby napříště nedocházelo ke křížení cílů klimatické, energetické a průmyslové politiky.
Energetická unie má ambici reagovat na všechny tyto výzvy komplexně, a tím zajistit konečně strategický rámec pro robustní a bezpečnou energetickou politiku EU schopnou obstát ve světové konkurenci. Mezi naše priority patří to, abychom měli i nadále možnost svobodně si zvolit energetický mix a aby jádro hrálo úlohu během dekarbonizace energetiky. Během vyjednávání klademe důraz na dokončení vnitřního trhu, který bude základním kamenem celého konceptu. Takový trh musí fungovat na liberálních principech a musí vést ke konkurenceschopnosti nejen evropské energetiky, ale celé ekonomiky.
Pokud má být koncept energetické unie úspěšný, bude především potřeba, aby členské státy přestaly činit svá strategická rozhodnutí v energetice izolovaně. Musíme si uvědomit, že v době propojených trhů zásadní kroky v energetické politice ovlivňují také fungování hospodářství a životy lidí v okolních zemích. Musíme k sobě proto chovat vzájemnou důvěru a být solidární. Všichni aktéři se zároveň musejí chovat zodpovědně.
Jemožné toho dosáhnout? Domnívám se, že ano. Základem přitom bude otevřenost a dostatečná komunikace – mezi státy navzájem, mezi státy a institucemi EU a samozřejmě uvnitř států samotných. Cesta samozřejmě nebude bez překážek – jistě nás čekají názorové střety a náročné debaty. Celkově ale vnímáme energetickou unii jako příležitost a na nadcházející diskusi se upřímně těšíme.
článek vyšel v Lidových novinách jako součást Debaty Jana Macháčka
