ROZHOVOR Jestli bude chtít příští vláda přijmout euro, bude mít od Sobotkova kabinetu všechno připraveno, říká státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. Víc kvůli postoji hnutí ANO udělat nemůže. Ptali jsme se také, jak chce Česko efektivně čerpat peníze z Junckerova balíčku a k čemu má nový investiční fond vlastně sloužit.
Připravujeme nejnovější verzi, která by měla být hotova během příštích dnů. Zapracujeme do ní připomínky, které jsme dostali od ministerstev, europoslanců i národních zákonodárců. Čeká nás ještě politická diskuze, během které budeme muset rozhodnout, jestli bude koncepce nastavena na delší dobu než jedno volební období. Půjde o to, jestli se dokážeme shodnout s opozicí na tom, že základní české priority jsou jasné – a bude jen na každé vládě, aby si vybrala, na které bude klást větší důraz – nebo jestli bude opozice trvat na tom, že její priority jsou zcela neslučitelné. Pokud opustíme dosavadní ambici, aby koncepce přetrvala delší období, může být v některých věcech důraznější. To je ovšem věc, kterou je potřeba řešit výš než na úrovni jednotlivých rezortů.
V takovém případě hraje velkou roli také komunikace s opozicí. Jak se to vládě daří?
Překvapivě velká část opozice je velmi rozumná a přeje si, aby nějaká koncepce existovala a abychom se shodli na tom, co jsou hlavní české zájmy, které budeme všichni hájit. Vidí v tom po letech nečitelnosti důležitou přidanou hodnotu. Část opozice to vidí jinak.
Jak to vidí euroskeptická ODS?
ODS je samozřejmě součástí diskuse o koncepci. Hovořili jsme o ní například s oběma jejich europoslanci, pan předseda Fiala je členem sněmovního evropského výboru. Pan poslanec Tošenovský měl velmi věcné a praktické komentáře, které rádi využijeme. Pan poslanec Zahradil vnímá věci více z politického hlediska. Některé připomínky proto můžeme využít, u jiných by to bylo hodně obtížné. Potřebujeme ale také zjistit, jaký je názor strany jako celku, protože zatím z ODS zní rozdílné názory.
Kdy by měla být koncepce připravena?
Chceme ji doladit tak, aby mohla jít na konci února nebo začátku března na vládu. Musíme ale také pamatovat na to, že vzniká i nová bezpečnostní strategie a nová koncepce zahraniční politiky. Je důležité, aby všechny tyto strategie byly provázané a aby šly postupně za sebou, proto se budeme muset domluvit ještě s ministerstvem zahraničí a ministerstvem obrany, v jakém pořadí vláda tyto materiály projedná.
„Euro“ není „peklo“
Koncepce by se měla zabývat i vstupem do eurozóny. V programovém prohlášení vlády se píše, že se kabinet bude aktivně zasazovat o vytvoření podmínek pro přijetí eura. Co to znamená? Maastrichtská kritéria kromě zapojení do Evropského mechanismu směnných kurzů ERM II plníme. Co ještě musíme udělat, abychom se rozhodli?
Ta věta ve vládním prohlášení je poměrně jasně formulovaná garance, že se vláda bude chovat fiskálně zodpovědně a že si necháváme dostatečnou rezervu, abychom maastrichtská kritéria plnili bezpečně a nevystavovali se riziku. Programové prohlášení tím také říká, že je potřeba důsledně zajistit, aby na vstup do eurozóny bylo všechno legislativně připraveno. Bude také potřeba promyslet komunikační strategii a změnit nešťastnou klausovskou image, podle které se euro rovná pekelnému zlu.
A to rozhodnutí?
Ve chvíli, kdy jeden velký koaliční partner euro odmítá, nemůžete dělat nic jiného než se soustředit na přípravné práce. Pokud dobře rozumím názoru sociální demokracie a jejího předsedy – a lidovci to myslím vidí podobně –, chtěla by připravit podmínky tak, aby příští vláda mohla rozhodnout o přijetí eura velmi rychle, pokud bude chtít, a nemusela dlouhé měsíce ztratit technickými přípravami. Speciálně i kvůli tomu, že máme nešťastně posunuté volební období. Volby jsou v listopadu, vláda logicky vždycky vznikne někdy kolem Vánoc. Pak by musela během prvních tří měsíců své existence říci, že chce od července vstoupit do ERM II. Tam musí země strávit dva roky, takže zbývá půl roku na dotažení našeho vstupu. Kdyby se vláda nerozhodla během prvních měsíců své existence, spadne vstup do eurozóny do volebního roku. A toho se bude většina vlád obávat. Když ale bude všechno připraveno, budoucí vláda se může jednoduše rozhodnout a na tu cestu bez zbytečného zdržování nastoupit.
Má vláda konkrétní plány pro tu komunikační strategii nebo vysvětlovací kampaň k euru, kterou jste zmiňoval?
Musíme se bavit o tom, co se dá udělat v obecné komunikaci o EU jako celku, nebo jestli má vzniknout kampaň zaměřená přímo na euro. Otázka přijetí eura gesčně spadá pod ministerstvo financí a jeho šéf euro odmítá. Důležité ale také je, jak se k přijetí eura postaví Svaz průmyslu nebo Hospodářská komora. I byznys musí být aktivnější a zdůrazňovat, že přijetí eura by mělo pro české podniky velké přínosy. Podle průzkumů Svazu průmyslu si firmy euro jednoznačně přejí. Proto by svazy měly to téma prosazovat a tlačit na to, aby se o věcech souvisejících s eurem mnohem více mluvilo. Zatím to ale nedělají.
Takže záleží na Andreji Babišovi. Celé Hnutí ANO přeci takový negativní názor na euro nemá.
Pokud Hnutí ANO takové diskuze vede, pak zatím nevykrystalizovaly do jasného politického rozhodnutí něco dělat. Předpokládám však, že debata poběží a na stole bude více argumentů, samo ministerstvo financí má v zásobě řadu studií a dat. A nepochybuji, že pan ministr financí je bude zvažovat velmi pragmaticky.
Ve Sněmovně leží fiskální pakt a vláda připravuje dopadovou studii ke vstupu do bankovní unie. Jsou tu nějaké posuny?
Debata o fiskálním paktu je velmi technická. Vede se o konkrétních číslech, diskutuje se, co bude v ústavě a co v prováděcím zákoně. V tomto ohledu jsem optimista a myslím, že to půjde doladit poměrně rychle. Pokud ta pravidla mají platit, je dobré, aby byla schválena ústavní většinou spolu s částí opozice. Bude to rozumný závazek těch politických stran, které tady ještě dlouho budou a budou mít šanci českou fiskální politiku ovlivňovat. U bankovní unie se minulý týden povedlo dosáhnout dohody s Českou národní bankou na textaci zmíněné dopadové studie. Teď se dočišťuje a zhruba do tří týdnů by měla být na vládě.
Junckerovy peníze třeba do digitálu
Už před Vánoci byl zveřejněn předběžný seznam projektů, která by vláda mohla financovat s pomocí Junckerova investičního balíčku. Setkal se s kritikou. Vypadalo to, že se ministerstva rychle porozhlédla po všech možných projektech, které visí ve vzduchu, a jednoduše je do seznamu nasázela. Neměla by být příprava strategičtější.
Přípravu indikativního seznamu jsme pojali jako naprostá většina členských států, tedy že jsme na seznam dali všechny projekty, které jsme považovali za vhodné. Právníci tomu říkají „procesní opatrnost“. Zpočátku nebylo vůbec jasné, jak se projekty budou vybírat. Mohlo se taky stát, že by se nakonec schvalovaly jen projekty z toho seznamu. Proto jsme tam chtěli mít projektů co nejvíc. Teď existuje návrh legislativy a věci jsou jasnější.
Co bude pro Česko priorita?
Česká republika bude klást důraz hlavně na projekty, které se nefinancují z kohezní politiky, aby se z fondů povedlo vyčerpat co nejvíc peněz. Navíc to musí být projekty, které by mohly začít běžet v letech 2015 až 2017. Musí mít tedy alespoň územní povolení, když už ne rovnou stavební. Roli bude hrát také administrativní náročnost. Ve chvíli, kdy si půjčujeme velice levně, se může stát, že levnější bude projekt financovat čistě komerčně. Administrativní náklady totiž mohou investici zbytečně prodražit.
Typově bude chtít Česko financovat jaké projekty?
V energetice to například mohou být projekty pro posilování rozvodné sítě, které nutně potřebujeme zejména kvůli přetokům elektřiny z Německa. Ve hře samozřejmě bude plynovod STORK II a případně propojení mezi Českem, Slovenskem a Rakouskem. Mělo by jít spíše o velké stavby, než o spousty malých projektů. Ty umíme profinancovat jinak.
A mimo energetiku?
Mohou to být některé dopravní stavby, protože ne všechno můžeme financovat z operačních programů. Záleží ale na tom, jak rychle jsme schopni dopravní stavby chystat. Bylo by také zajímavé získat peníze pro výzkumné projekty. Výhodou je, že návrh nařízení žádná konkrétní kritéria neobsahuje, a bude jen na nás, jak dobře dokážeme projekty připravit.
Měla by ale vzniknout konkrétnější vodítka, pokud se nemýlím.
Uvidíme. Záležet bude i na tom, jestli bude projekty schvalovat nějaká rada investičního fondu, nebo rada Evropské investiční banky, ve které má každá země jeden hlas, což může být složitější. Pro Českou republiku budou každopádně primárním zdrojem investic státní rozpočet a kohezní peníze. Investiční balíček může být příjemným doplňkem. Má ovšem pomáhat především zemím, které mají problémy si půjčovat. My jsme schopni si na jakékoliv infrastrukturní projekty půjčit několikanásobně levněji než třeba Řecko. Česko, Německo nebo třeba pár skandinávských zemí tento fond potřebuje výrazně méně.
Bude třeba možné z balíčku proplácet projekty, na které se měly čerpat finance z kohezní politiky, ale z nějakého důvodu proplaceny nebudou?
Mělo by se jednat spíše o nové projekty. Peníze z investičního balíčku se ale mohou docela dobře propojit s novými finančními nástroji, které mají fungovat v rámci kohezní politiky. Mohly by se daleko více podpořit PPP projekty (Partnerství veřejného a soukromého sektoru – Public Private Partnerships, pozn. red.). Možná by se daly prostřednictvím speciálního investičního fondu financovat nákupy minoritních podílů v zajímavých startupech a podobně. Česká republika by si také mohla osahat nějaké větší projekty pro digitální infrastrukturu. Dopravní infrastruktura se může potýkat s povolovacími řízeními. Proč bychom tedy nemohli v nějakém menším objemu nasměrovat veřejné investice alespoň do digitálu?
Uvažuje se třeba o investici do velkých vědeckých projektů, které mohou mít problémy s dofinancováním?
Velkým vědeckým projektům se vláda věnuje velmi aktivně a hledá cesty, jak je podpořit. Jak jsem říkal, stále nejsou nastavena žádná kritéria. Na rozdíl od EU fondů tu není jasně dané, do jakých konkrétních oblastí mají peníze směřovat a za jakých podmínek. Jde o úplně jiný styl uvažování. Cokoliv bude připravené, je možné prosazovat. Pokud se dobře připravíte a obstojíte v konkurenci 27 dalších zemí, peníze můžete dostat.
Neumíme soutěžit o peníze
Ještě zpátky k energetice. Mezi priority vlády patří zvyšování energetických úspor. Projektů pro zvyšování energetické účinnosti je ale v předběžném seznamu málo. Znamená to, že dává větší smysl je financovat z kohezních peněz?
Ano. Na energetickou účinnost je navíc ve strukturálních fondech do roku 2020 peněz velmi mnoho. Po roce 2020 pak budeme mít k dispozici peníze, které jsme si vyjednali v klimatickém balíčku. Navíc, jak jsem říkal, Junckerův balíček se hodí spíš pro velké projekty. Nebavíme se o tom, že oblepíme polystyrenem několik desítek škol. Kdyby se našla jedna velká investice, proč ne. Energetická účinnost je ale často spíše o spoustě malých projektů.
Budeme usilovat o financování transformátoru, který by měl stát na hranicích s Německem kvůli zmíněným přetokům elektřiny? V předběžném seznamu je.
Může to být jedna z variant.
Balíček má kromě jiného sloužit k propojování Evropy. Takže stavět něco na hranicích z tohoto pohledu nedává velký smysl, ne?
To je zbytečná sémantika. V podmínkách například není napsáno, že by muselo jít třeba o projekt alespoň dvou zemí. Má to být projekt, který bude přínosem pro Evropskou unii. Může jít klidně o rozšíření kapacity plynovodu čistě na českém území. Pokud budou mít české plynovody větší kapacitu, pomůže to i státům, které jsou v toku plynu za námi. Není ani potřeba stavět přes hranice, pokud už je za nimi dostatečná kapacita. Stejně tak můžeme nějakou stavbou čistě na českém území posílit stabilitu středoevropské elektrické rozvodné sítě, což má stále evropský rozměr.
Proč bychom tedy nemohli ty peníze rovnou nasměrovat do posílení sítě jako takové, aby se s přetoky lépe vyrovnávala, a nestavět na hranicích transformátor?
Debata ještě bude probíhat. I když vzniknou další seznamy, reálné rozhodnutí se nakonec bude odvíjet od jednotlivých projektů. Můžeme na seznam napsat třeba sto dvacet věcí, ale rozhodovat se bude až ve chvíli, kdy bude konkrétní projekt připravený a položíme ho na stůl. Seznamy nejsou konečné a v důsledku na nich ani záležet nebude.
Tak proč se ty seznamy vlastně vytvářely?
Jejich smyslem bylo udělat inventuru toho, nad čím jednotlivé země uvažují a kde vidí hlavní investiční priority. V některých případech dokonce začala vznikat konsorcia bank, která mají zájem o čistě komerční financování některých projektů. Často se totiž stává, že banky neví, nad čím země uvažují. Řada států je ohledně veřejných financí stále ve stresu, veřejné investice se odkládají. A v řadě zemí je přitom poměrně výrazný přebytek likvidity. Pokud budou viditelně vznikat zajímavé návrhy, určitě to bude ku prospěchu a často mohou přilákat volný soukromý kapitál.
Má být iniciativa pouze na straně členských států, nebo může s nějakým projektem přijít i Evropská komise?
Neumím si úplně představit, že by si Komise sama vyjednávala projekty. Rolí Komise je vést debatu nad tím, co může mít větší přidanou hodnotu. Může například poukazovat na to, co ubližuje naší konkurenceschopnosti vůči Americe nebo Asii, a navrhovat řešení. Měla by také pomáhat zlepšovat investiční prostředí a co nejrychleji pracovat na snížení regulatorní zátěže.
Může třeba přidat nějaké doporučení, zpřísnit kritéria, klást důraz na propojenost projektů se Strategií 2020 a podobně…
Některé členské země by si mohly nakonec přát nějaká omezující kritéria na distribuci peněz z Junckerova balíčku. V tuto chvíli po tom ale poptávka není. Panuje jasný zájem posuzovat ty projekty čistě komerčně a nevnášet do toho politická kritéria. Pokud začneme vymezovat, že z balíčku mohou být financovány dálnice, ale už ne okresní silnice, nebo optická vláka, ale už ne Wi-Fi, jiné členské země začnou požadovat další limity. Mohla by se třeba rozběhnout debata o tom, kolik peněz poputuje na jih EU a kolik na sever. Princip musí zůstat stejný jako například u programu Horizont 2020: na stole jsou evropské peníze a členské země si je musí vysoutěžit.
Takže by nebylo dobré, kdyby se ve fondu vytvářely nějaké národní obálky?
My jsme dnes hrozně závislí na kohezi, ale vzduchem tu volně plují další miliardy, na které si neumíme sáhnout. Neumíme čerpat z Nástroje pro propojení Evropy, kde je dokonce i národní obálka. Nejsme schopni dosáhnout na peníze z Horizontu 2020, kde jsou obrovské částky. Vytvářet škatulky je možná krátkodobě pohodlné, ale dlouhodobě jsme na tom mnohem víc ztratili, protože jsme se nenaučili soutěžit s ostatními.
Rozhovor vyšel na serveru euractiv.cz 4. února 2015.
