Česká republika je jako země uprostřed Evropy úzce navázána na státy eurozóny, které nás obklopují. I když by si to někteří přáli, nejsme osamoceným ostrovem v srdci osmadvacítky a je logické, že akceptujeme stejná pravidla jako členské státy kolem nás. Dolní sněmovna ve středu začala projednávat normu, jejíž schválení bude jasným signálem, že Česká republika patří do hlavního proudu evropské integrace – Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii neboli fiskální pakt.
Z hlediska domácí politiky má pro Českou republiku přistoupení k fiskálnímu paktu nezpochybnitelný význam především v souvislosti s budoucím přijetím společné evropské měny. Česká vláda se v koaliční smlouvě zavázala, že bude zemi připravovat na vstup do eurozóny. Rozhodnutí, které koncem března učinila vláda a jehož osud je teď v rukou poslanců, je jedním z nejvýznamnějších úkonů na cestě ČR k euru, který přirozeně navazuje na kroky ministerstva financí a České národní banky, jež už od roku 2005 řeší technické aspekty našeho přístupu k euru.
Přistoupení k této významné smlouvě zároveň potvrdí naši prioritu zaměřit se v následujících letech na úroveň strukturálního deficitu, tak abychom v okamžiku přijetí eura byli schopni pravidlům vycházejícím z fiskálního paktu bez problému dostát. Česká republika si již v minulosti sama stanovila úroveň střednědobého cíle strukturálního deficitu na 1 % HDP a na základě posledních odhadů jsme se tomuto cíli v minulém roce významně přiblížili.
Přijetí fiskálního paktu tedy není z tohoto pohledu pouhou symbolikou, nýbrž stvrzením faktu, že jeho rozpočtová pravidla bereme opravdu vážně a jsme připraveni podniknout zásadní kroky k tomu, abychom do eurozóny vstupovali se zdravými veřejnými financemi.
Z hlediska evropské politiky je rozhodnutí vlády připojit se k tomuto dokumentu jasným signálem, že Česká republika už nechce Evropě dále „okopávat kotníky“ tak. Místo ČR v srdci starého kontinentu není jen geografické, je třeba napravit obraz posledních let, který nás vykresluje jako zemi izolovanou od evropského dění.
Pozice České republiky po přistoupení k fiskálnímu paktu zároveň nebude v rámci osmadvacítky výjimečná. Naše postavení bude srovnatelné s Polskem, Švédskem, Maďarskem či Litvou, tedy se státy, které ač euro nemají, k fiskálnímu paktu přistoupily.
Naším cílem je hlubší koordinaci hospodářské a fiskální politiky a obnova důvěry v evropský finanční sektor. Přístupem k fiskálnímu paktu se zachováme jako všechny země EU, které vnímají aktuální potřebu odpovědné fiskální politiky. V budoucnu se nemůžeme stát plnohodnotným členem eurozóny, pokud nepřispějeme k její stabilizaci.
Rychlé komentáře autora k aktuálnímu dění najdete na jeho Twitter účtu @CZSecStateEU.
