Česká republika si připomíná deset let členství v Evropské unii. Po dekádě účasti na evropském integračním projektu můžeme bilancovat i ekonomický rozměr našeho působení v EU, který vypočítává studie zpracovaná pro Úřad vlády.
Přínosy naší desetileté účasti
I při postupném snížení následků znamenalo členství pro českou ekonomiku více jak 3 biliony korun v dnešních cenách. Členství v EU nám tak mohlo přinést za posledních deset let víc, než celá česká ekonomika sama o sobě vyprodukovala za celý rok 2004, tedy zhruba 300 tisíc korun na osobu.
Zároveň nesmíme zapomínat, že z evropského rozpočtu dostáváme více než dvakrát tolik, než do něj vkládáme. Jen v roce 2013 ČR získala díky zrychlení čerpání strukturálních fondů EU 84 miliard čistého rozpočtového příjmu z EU, kumulativně od roku 2004 se jedná o 334 miliard a k dočerpání zbývá více než 400 miliard. To je dost čistých příjmů z rozpočtu EU na to, abychom znovu postavili celou dálniční síť České republiky.
V případě standardního čerpání se čistá pozice ČR vůči rozpočtu EU mohla ke konci roku 2015 pohybovat na úrovni 700 miliard korun.
Dominantní složku v rámci čisté pozice České republiky sehrávají příjmy pocházející z uskutečňování kohezní politiky EU, které v roce 2013 dosáhly výše 92,5 miliard korun a tím představovaly 73,5% celkových příjmů České republiky z rozpočtu EU.
Následující graf znázorňuje dopad kohezní politiky ve třech programových obdobích od roku 2004 do roku 2020 na české HDP.
Zdroj: Quest III model, Janos Varga and Jan in ‚t Veld (2009), Janos Varga and Jan in ‚t Veld (2010)
Vidíme, že bez kohezní politiky by HDP České republiky bylo dlouhodobě o 4,7 % nižší. Do roku 2025 takto pouze kohezní politika přinese kumulativní výkon ekvivalentní 50 % HDP. Pomalé čerpání však výrazně snížilo potenciální pozitivní následky kohezní politiky a připravilo dlouhodobě českou ekonomiku o každoroční vyšší úroveň v hodnotě několika desítek miliard.
Samostatnou kapitolou výhod naší účasti v osmadvacítce je dlouhodobá česká priorita – vnitřní trh. Ten patří mezi hlavní ekonomické úspěchy evropské integrace. Tvoří ho 28 členských států, více než půl miliardy zákazníků a 21 milionů společností, které při svých ekonomických aktivitách nejsou nijak omezovány hranicemi států ani jinými překážkami jako v minulosti. Postavení ČR mimo vnitřní trh by vedlo k existenci těchto překážek při expanzi na trhy EU s negativními dopady na celou ekonomiku.
Členství České republiky mimo jednotný trh EU by vedlo k nižšímu HDP v roce 2013 o 2,5 % a nižší zaměstnanosti o 1,5 %. V absolutních číslech se jedná o zhruba 100 miliard korun, což v přepočtu na jednoho obyvatele představuje zhruba 9 200 korun. Snížení zaměstnanosti o 1,5 % by pak znamenalo, že by k současným zhruba 600 tisícům nezaměstnaných přibylo dalších 75 tisíc osob bez práce.
Alternativní scénáře – ČR mimo Evropskou unii
Studie se dále zabývá také alternativními scénáři, konkrétně především tím, co by se stalo, kdybychom do Evropské unie nepřistoupili. V takovém případě by naše HDP bylo v roce 2013 o 12 % nižší, než je tomu dnes. Mimo EU by rostla česká ekonomika v průměru o 1,1 p.b. pomaleji.
V případě naší neúčasti v osmadvacítce by za osmnáct let od roku 1995 nedošlo v ČR k téměř žádné změně reálného příjmu na osobu vůči západní Evropě.
Dále by se drasticky snížila relativní pozice České republiky oproti ostatním státům regionu i oproti západní Evropě, přestože by ekonomika v dál rostla v reálných hodnotách HDP.
Dlouhodobě bychom se zastavili pod či na nynější úrovni krizí dlouhodobě postiženého Maďarska a hluboce pod životní úrovní Polska a Slovenska a stabilizovali se na úrovni 60-65 % HDP západní Evropy. Jinými slovy, Česká republika by se vyvíjela stejně rychle jako bohatší západní země, aniž by došlo ke konvergenci.
V případě, že by tempo konvergence k západním sousedům bylo od vstupu do EU stejné jako v případě Polska či Slovenska, tedy že by Česká republika plně využila potenciálu vstupu jako tyto dvě země, HDP České republiky by mohlo být jen v roce 2013 vyšší o 180 až 350 miliard, tedy o ekvivalent 5 % resp. 9 %. Kumulativně od roku 2004 by se jednalo o příjem české ekonomiky ve velikosti 250 až 400 miliard.
Hlubší integrace a členství v eurozóně
Ačkoliv na úrovni celé Evropské unie existuje více případů, kdy se v rámci posílené spolupráce zavazují k některým aspektům evropské integrace jen některé členské státy, nejdůležitějším a pro ekonomiku nejvýznamnějším příkladem dvojrychlostní integrace je rozdělení na členské a nečlenské státy eurozóny, tedy na ty, které platí a které neplatí společnou měnou euro.
Pojďme se tedy podívat na to, jaký by byl dopad zavedení eura na českou ekonomiku v případě, že bychom ke společné měně přistoupili už v minulosti.
Kdyby k přístupu došlo v roce 2004, přišla by si Česká republika i při konzervativním přístupu až na 560 miliard korun. Kumulativně by nám euro mohlo přinést v případě brzkého vstupu spolu se Slovinskem 270 miliard korun v dnešních cenách. V případě vstupu společně se Slovenskem pak necelých 200 miliard.
Přijetí společné měny má potenciál dlouhodobě zvýšit české HDP o 0,6 ‑ 1,2 %, tedy 25 – 60 miliard korun jen v roce 2013.
Přímý český příspěvek do Evropského stabilizačního mechanismu, který je možné považovat za přiblížení nákladů krize v současném stavu, by s velkou určitostí neměl překročit 35 miliard korun, tedy méně než, co nám přinese členství v eurozóně za jediný rok. Jednorázové náklady na vstup do eurozóny by pak byly vykompenzovány vyšším úsporami a vyšším výkonem ekonomiky během dvou měsíců až jednoho roku.
Rychlé komentáře autora k aktuálnímu dění najdete na jeho Twitter účtu @CZSecStateEU.
