Hodnota každého propojení přes hranice na sever, západ i jih tak má mnohem vyšší hodnotu než ještě před půl rokem.
Polský (nyní už dokonce polsko-francouzský) návrh by samozřejmě šlo smést ze stolu odkazem na to, že se snaží především najít způsoby, jak pomoci vyřešit problémy, které polskou energetiku v následujících letech čekají (ať už je to nedostatečná infrastruktura na skladování a přepravu plynu, velká závislost na uhlí i potřeba začít pracovat s možnými zásobami břidlicového plynu). Jenže tahle argumentace by byla nefér, protože polský návrh ukazuje na jednu mnohem podstatnější věc.
Tou věcí je nefunkčnost evropského energetického trhu, kdy některé země svou politikou výrazně negativně ovlivňují energetické trhy svých sousedů, kdy nejsou dostatečně aplikována pravidla liberalizace energetického trhu a kdy místo jednoho evropského trhu s energiemi máme v EU regionální nepropojené trhy, velmi závislé (a lehce vydíratelné) na hlavním dodavateli.
Diskuse, která se nad návrhem Donalda Tuska povede, bezpochyby ohladí hlavní „polské národní“ hrany a podpoří rychlejší propojování trhu s plynem i lepší spolupráci uvnitř EU. Zároveň si ale musíme být vědomi, že diverzifikace zdrojů není věcí, kterou lze uskutečnit za rok či za dva, takže před sebou máme minimálně tři až pět let, kdy Rusko zůstane pro velkou část Evropy primárním zdrojem zemního plynu. Vedle strategických investic do diverzifikace se tak budeme muset velmi aktivně věnovat také řešení rusko-ukrajinského sporu a tlačit na posílení transparentnosti a vymahatelnosti závazků v energetických vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou. Rusko vždy trvalo na tom, že chce dodávat plyn až na hranice s EU, nikoliv jen na hranice Rusko-Ukrajina. Nesmíme proto připustit, aby EU v energetických otázkách hrála roli rukojmího Ruska ani Ukrajiny a musí být jasno, že je odpovědností dodavatele, aby byly smlouvy dodrženy.
Pro země střední Evropy by měla současná situace přinést ještě jednu důležitou změnu – mnohem intenzivnější práci na vytvoření regionálního trhu s plynem. Nemělo by jít jen o propojení plynárenských infrastruktur zemí V4, ale měli bychom hledat propojení i s Rakouskem a případně i dále. Čím propojenější a odolnější budou plynárenské infrastruktury, tím obtížnější bude brát si jednotlivé zákazníky za rukojmí. Hodnota každého propojení přes hranice na sever, západ i jih tak má mnohem vyšší hodnotu než ještě před půl rokem. Času nazbyt navíc nemáme.
