Nedávno jsme mohli číst stesky poslanců, že je nemožné prostudovat návrh státního rozpočtu. Třeba by jim mohl pomoci nástroj ze země, u které bychom to asi příliš nečekali – z Moldávie.
Každý Moldavan s přístupem k internetu si může jednoduše zjistit, že financování moldavského parlamentu stojí každého občana dva dolary ročně, což je v poměru ke státnímu rozpočtu dvakrát víc, než kolik stojí financování parlamentů ve Finsku, Litvě nebo Irsku. Dozví se také, že průměrný náklad na schválení jednoho zákona byl v roce 2012 dvojnásobný oproti roku 2011.
Jediným kliknutím lze také zjistit, kolik stojí provoz škol na jednoho studenta nebo že velké farmy získávají mnohem vyšší dotace na hektar než malí zemědělci. To vše i mnoho dalšího najde každý Moldavan na webu Budget stories MD, který překládá data z nepřehledného státního rozpočtu do podoby jednoduchých příběhů a pochopitelných informací.
Viditelnost nežádoucí
Tento projekt vznikl v rámci Open Data Initiative za podpory Světové banky s cílem zpřístupnit státní rozpočet – věc, která zásadně ovlivňuje kvalitu života všech občanů, která je ale zahalena mystickou rouškou složitosti a nesrozumitelnosti. „Odborníci“ na státní rozpočet se pak stávají nepostradatelnými a ti nejobratnější získávají status delfského orákula, jež vidí tam, kam oko prostého poslance či předsedy politické strany nedohlédne.
Není to ale chyba těch poslanců, kterým se jejich práci nikdo nesnaží ulehčit. V době moderních technologií by to přitom nebylo nijak složité, na změně ale nikdo zájem nemá. Odstraněním rozpočtové mystiky by oslabil ministr financí a jeho tým, transparentní a srozumitelná prezentace rozpočtu (s příslušnými časovými řadami) by navíc vyvolala příliš mnoho otázek a poskytla materiál pro ne vždy příjemná srovnání.
Ztraceni bez překladu
Nepříjemným srovnáním ale stejně neunikneme. Jedno z nich nabízí index přístupnosti dat (tzv. Open Data Index). Na tomto žebříčku je Moldávie na dvanáctém ze 70 míst, zatímco my jsme až o deset příček níže i za zeměmi jako je Slovinsko, Malta či Bulharsko. A v žebříčku nás sráží právě nedostupnost detailních dat o nakládání s penězi z veřejných rozpočtů.
Pokud tedy mají poslanci skutečný zájem o to, aby do rozpočtu viděli a přitom nemuseli trávit noci nad devíti sty stránkami čísel různorodé vypovídací hodnoty, měli by tlačit na dvě věci – zpřístupnění veškerých dat o čerpání peněz z veřejných rozpočtů a jejich překlad do jazyka, kterému bude rozumět každý. Nemusíme přitom objevovat Ameriku, stačí se podívat třeba do Moldávie nebo na britský web s příznačným názvem Kam jdou mé peníze?. Mnohé by odpověď jistě překvapila.
Psáno pro Lidové noviny.
