Časopis Finanční poradce: Na našem dubnovém semináři, věnovaném budoucnosti finančního poradenství u nás, zaujal především příspěvek náměstka ministra financí ČR Tomáše Prouzy, věnovaný přípravě nové legislativy o regulaci prodeje finančních produktů.
Nyní, kdy se dokončil přechod dohledových orgánů z ministerstva do ČNB, můžete se plně věnovat koncepčnějším záležitostem.
Neslyším ironii? Svým způsobem určitě, celý projekt integrace dozorů, kdy se všechny čtyři dozorové instituce 1. dubna spojily do jedné v ČNB, nebyl jednoduchý ani snadný. Naštěstí se to podařilo jak odborně, tak politicky zvládnout. Zatím vše funguje i technicky a nyní půjde zejména o to, aby spolu začaly jednotlivé skupiny dobře spolupracovat. V tom tkví jak cíl, tak jádro úspěchu celého sloučení – dohlížet na celý trh jedním všestranně kvalifikovaným orgánem, ne třemi poddohledy, které spolu nekomunikují.
Prosazení i realizaci této koncepce považuji za velký krok k modernímu a přitom průhlednému a férovému finančnímu trhu. Že nejde o nějaká náš pokus, dokazuje i to, že nedávno ke stejnému řešení přistoupilo také Polsko. Na druhé straně se skutečně ministerstvu poněkud „uvolnily ruce“, i když si musíme uvědomit, že tvorba primární legislativy mu zůstává a navíc k nám byla přesunuta část té ryze „bankovní“, kterou dosud nesystémově vykonávala ČNB.
Z připravované legislativy nás zajímá především regulace finančního zprostředkování nebo distribuce – zkrátka prodeje finančních produktů. Nakolik máte tento trh zmapovaný a jak pokračují přípravné práce?
Role zprostředkovatelů stále stoupá a nejvýraznější je v pojištění. Z celkem předepsaného pojistného 117 miliard korun v loňském roce byly téměř 102 miliardy předepsány zprostředkovateli – ti se tedy podílejí na celém pojistném trhu více než 87 procenty. Zprostředkovatelé tedy mají dominantní pozice zejména v prodeji pojištění, významnou roli hrají i v oblasti penzijních fondů a stavebního spoření. Zatím omezenou pozici vidíme při zprostředkování podílových fondů a hypoték.
Pokračuje také analýza ochrany spotřebitelů na finančním trhu, zejména analýza práv klientů a koncipujeme náměty na úpravy tak, aby fungovaly napříč celým finančním sektorem. Dalším souvisejícím tématem je návrh role a pravomocí finančního ombudsmana, který by měl zajišťovat rychlé a efektivní řešení sporů mezi klienty a finančními institucemi. Souběžně chceme ve spolupráci s trhem spustit programy vzdělávání občanů, jak dospělých, tak zejména dětí (tady bych jen připomněl, že například za první republiky se již děti v šesté třídě učily, jak správně vyplnit směnku).
Ale abych se vrátil k otázce, analýzu distribuce finančních produktů dokončujeme a shromažďujeme náměty na změny.
Znamená to tedy, že nový zákon by měl určit obecná pravidla, anebo by se měl věnovat jednotlivým produktům?
Je evidentní, že stávající regulace není vyvážená i proto, že vznikala produktově. Regulováno je pouze zprostředkování pojištění a investic, zatímco vedle toho máme rozsáhlou šedou zónu distribuce dalších produktů: půjčky včetně hypoték, leasing, stavební spoření, penzijní fondy atd. Stát má v mnohém navíc nejednotný přístup a rozdílné požadavky. Platí rozdílná pravidla pro podobné produkty – stačí se podívat na rozdíl mezi investicemi do podílových fondů a investičního životního pojištění. V jednom případě má klient k dispozici mnoho informací a existují jasná pravidla, u v podstatě stejného produktu tato pravidla chybí. Půjde tedy jak o sjednocení pravidel pro podobné typy produktů, tak i o jasné určení, které oblasti distribuce by měl stát sledovat. Pravidla přitom musí být co nejobecnější, protože nové (a většinou kombinované) produkty stále vznikají. Důležité je pravidla regulace poměřovat rizikem, které ten který produkt pro klienta znamená.
Rád bych ale připomněl, že celá široká problematika distribuce finančních produktů je vlastně nové téma, a proto se budeme snažit vést širší diskusi.
Na semináři jste nastínil určitý harmonogram, myslíte, že se jej podaří dodržet?
Pevně věřím, že podaří, alespoň nevidím žádné zásadní překážky. Určitou koncepci zákona o distribuci finančních produktů předloží ministerstvo během následujícího měsíce, aby se o ní mohlo začít veřejně diskutovat. To je postup, který se nám velmi osvědčil již při práci na novele zákonů kapitálového trhu a budeme jej používat i do budoucna. Diskutovat o problematice jak s trhem, tak s dozorovými orgány je velmi přínosné, navíc všichni mohou začít přizpůsobovat své chování s určitým předstihem, neboť vědí, kam se pravidla asi posunou. Konečný návrh řešení budeme mít hotový na konci roku 2006, pak by nastoupil legislativní proces.
Chcete již nyní navrhnout některé otázky, okruhy či témata k diskusi?
Navrhuji desatero základních bodů, kterým bychom se měli věnovat – a seznam je samozřejmě možno doplnit!
1. Aktuální právní úprava versus reálné potřeby – je jasné, že stávající legislativa nevyhovuje potřebám distribučních společností a ani klientům nedává dostatek jistoty ve vztahu k poradcům.
2. Sjednocení přístupu a požadavků – není důvod, aby byly požadavky na poradce v jednotlivých segmentech různé. Naopak, jednotnost pravidel musí být základem jakékoliv nové úpravy.
3. Administrativní náklady vs. přínos systému – musí existovat jasné posouzení administrativních nákladů a toho, co registrace, zkoušení či reportování přináší.
4. Vymezení odpovědnosti – v tuto chvíli není z pohledu klienta jasné, kdo nese odpovědnost za poradce / prodejce. Vzhledem k tomu, že prodejce (i na živnostenský list) vystupuje jménem distribuční společnosti, měla by za něj nést odpovědnost právě ona.
5. Oblasti k zastřešení (pojištění, investice, bydlení, penze, úvěry) – místo čistě produktových úprav by se měla úprava soustředit na obecnější řešení určitých oblastí a volba vhodných finančních produktů by měla být na poradci.
6. Stanovení informační povinnosti (o produktech i službách) – je potřeba určit, co musí vědět klient o poradci a co musí vědět o jednotlivých produktech, důraz musí být na srozumitelnost a srovnatelnost informací.
7. Opravdové testování znalostí, ne úprava vzdělávání – stát by neměl mluvit do toho, kde se poradci vzdělávají, ale pokud bude chtít testovat jejich znalosti, nesmí jít o jednoduché zkoušky s úspěšností nad 90 %. A musí testovat i schopnost poradit, ne jen teoretickou znalost.
8. Poskytování dat a informací– finanční poradenství je velmi neprůhledné, o distribučních firmách a jejich výsledcích toho víme velmi málo.
9. Role samoregulace – velkou roli by měla hrát samoregulační organizace, která ale nesmí být jen lobbistou pro členy. Musí být také garantem etiky a nesmí se bát jednoznačně vystoupit i proti významným členům.
10. Reprezentace trhu – pro komunikaci se státem a pro přejímání některých jeho pravomocí nemusí být jediná asociace, ale existující asociace musí být dostatečně reprezentativní a tam, kde by přejímaly některé pravomoce státu, musí sdílet společná pravidla.
Z diskuse přímo na semináři jsem vycítil, že mnohé závislé prodejní sítě mají často podobné problémy jako nezávislé poradenské firmy, neměl by se i přístup k nim sjednotit?
Regulací, tedy obsahem pravidel jistě a další kroky půjdou nepochybně tímto směrem. Na druhé straně ale externí sítě či obchodní služby mají většinou pevněji definovanou odpovědnost a „mateřský poskytovatel“ produktu zodpovídá i za kvalitu poskytovaných služeb svých lidí. Když to řeknu lidově: zákazník si má kde stěžovat a dozor koho hlídat. To u nezávislých společností někdy tak dobře nefunguje. Tím bych chtěl i naznačit určitý směr úvah co do zodpovědnosti – klient nevidí na vizitce jen jméno poradce, ale zejména firmu. Některý poradce se jí chlubí a jiný se za ní dokonce schovává. Míra zodpovědnosti za vlastní styl práce i za „své“ poradce tedy nepochybně vzroste.
