Poslední dny přinesly dvě zajímavé informace – ČNB se rozhodla pro větší informační otevřenost a vláda zopakovala sliby o reformách.
Rozhodnutí ČNB zveřejňovat od ledna 2008 jmenovité hlasování členů bankovní rady o změně úrokových sazeb je obrovským krokem k posílení transparentnosti měnové politiky ČNB a je dobře, že se pro něj banka rozhodla. Výrazně by také mělo pomoci důvěryhodnosti rozhodování ČNB, protože se v posledním roce čím dál tím více rozcházely mediální prohlášení některých členů bankovní rady od souhrnných výsledků hlasování. Pokud bude možné porovnat, kdo co říkal a jak poté hlasoval, získají verbální intervence členů bankovní rady opět tu sílu, kterou mívaly (a kterou by měly mít).
Druhou důležitou zprávou uplynulých dní by mělo být rozhodnutí vlády schválit Konvergenční program (přezdívaný KoPr), kterým se zavazujeme snižovat rozpočtové schodky pod tři procenta HDP. Z letošního schodku minimálně čtyř procent HDP bychom měli směřovat ke třem procentům HDP v roce 2008, k 2,6 procenta v roce 2009 a k 2,3 procenta v roce 2010.
Na místě je ale podmiňovací způsob, dokonce ze dvou důvodů. Prvním je samozřejmě chybějící politická shoda na tom, co a jak se má změnit, takže bohužel není příliš pravděpodobné, že zásadnější omezování sociálních výdajů projde. Snižování schodků tak bude záviset spíše na růstu ekonomiky (a vyšším výběru daní) než na omezování výdajů. Druhým důvodem je minimální ambicióznost Konvergenčního programu, který spíše vysvětluje, co nejde, než aby nabízel jasný scénář změn. Je sice pravdou, že politická situace je v ČR netradiční, ale není možné se na ni vymlouvat celé volební období. Evropská komise bude sice k nedokonalostem českého „KoPru“ o něco vstřícnější než kdyby u nás existovala většinová vláda, ale silné kritice se stejně nevyhneme. A kritika Komise (která bezpochyby popíše své pochybnosti o reálnosti reforem) nám v očích investorů i ratingových agentur příliš nepomůže.
Je škoda, že KoPr není odvážnější a že se vláda neodhodlala jasně a detailně popsat, kdy a jaké reformy chce udělat. Důvěryhodným plánem by získala více, než kolik riskuje obecnými formulacemi a chybějícím časovým harmonogramem.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora.
Myslím, že se vláda rozhodla rozumně – místo sepisování detailního konvergenčního programu, který je stejně nerealistický (a nerealizovatelný) si ušetřila práci. <BR/><BR/>Navíc by musela specifikovat, jaké reformy chce přesně udělat – a stačí chvíli poslouchat ministra Nečase a jeho mlžení a je jasné, že o detailech reforem se moc mluvit nechce. Politicky populární nebudou a tak se raději