Jak vlastně definovat roli státu na finančním trhu? Co by měl stát dělat, za co by měl odpovídat a do jakých oblastí by neměl zasahovat? První díl se věnuje roli státu při tvorbě pravidel.
Stát má na finančním trhu tři základní cíle:
- rozvoj finančního sektoru a ekonomiky České republiky
- stabilita finančního sektoru
- ochrana spotřebitele
Pro naplňování cílů státu slouží několik metod:
1. Regulace – přijímání pravidel hry – na mezinárodní i evropské úrovni a v české legislativě.
2. Dozor – sledování dodržování stanovených pravidel a jejich vymáhání.
3. Institucionální zajištění ochrany spotřebitelů.
4. Vzdělávání obyvatelstva tak, aby lépe rozumělo smyslu a vlastnostem různých finančních produktů.
5. Podpora určitých způsobů finančního rozhodování v rámci plnění cílů státu v sociální oblasti.
Stát také ovlivňuje podobu některých částí finančního trhu svým fungováním v roli účastníka (například emisí státních dluhopisů). V těchto oblastech by měl usilovat o maximální možnou transparentnost a podporu hospodářské soutěže.
1. Stát a tvorba pravidel
1.1 V rámci evropské i národní legislativy a při přípravě mezinárodních smluv musí brát stát ohled na vyváženost všech tří základních cílů: rozvoje ekonomiky, ochrany spotřebitelů a stability sektoru. Přílišný důraz pouze na jednu ze tří oblastí může snižovat konkurenceschopnost českých finančních institucí nebo ohrozit obyvatelstvo, které je vůči finančním institucím ve slabším postavení.
1.2 Při tvorbě pravidel pro fungování finančního trhu by stát měl postupovat maximálně předvídatelně a koncepčně tak, aby poskytl dostatečný prostor pro přípravu na změny podnikatelům i spotřebitelům.
1.3 Již při vyjednávání v rámci Evropské unie je potřeba aktivně prosazovat zájmy České republiky a přípravu stanovisek založit na funkční konzultaci s národními dozorovými orgány a s účastníky trhu prostřednictvím profesních asociací. Rozvoj sektoru je společným zájmem státu i finančních institucí a ty by se proto měly podílet na přípravě národních pozic od počátku.
1.4 Při přejímání evropských pravidel do českého právního řádu by měla česká legislativa pracovat s minimálně nutnou mírou harmonizace a jakékoliv úpravy nad minimální směrnicemi požadované povinnosti zavádět pouze je-li to průkazně v zájmu rozvoje české ekonomiky, ochrany spotřebitelů, rozvoje nebo stability finančního sektoru. Zavádění výrazně přísnějších pravidel ve srovnání s ostatními zeměmi bez dostatečného zdůvodnění zhoršuje konkurenční postavení českých finančních institucí.
1.5 Vzhledem k zájmu podporovat zakládání sídel či umístění podniku finančních institucí na území ČR tak, aby finanční instituce neposkytovaly své služby pouze přeshraničně, je potřeba vytvářet co nejvhodnější podmínky pro jejich působení, a to jak z pohledu legislativy a činnosti dozoru, tak i z pohledu dalších oblastí, včetně daňových.
1.6 Při přípravě zákonů je potřeba zajistit větší provázanost mezi jednotlivými sektory a v mezích možností aplikovat stejná pravidla na podobné sektory a finanční produkty. Takovýto postup omezuje prostor pro regulatorní arbitráž, snižuje regulatorní náklady a posiluje jistotu spotřebitelů, kteří mohou očekávat podobná pravidla v různých oblastech finančního trhu.
1.7 Zavedením, kontrolou a vynucováním pravidel na ochranu spotřebitele stát nemůže a ani nesmí přejímat odpovědnost za rozhodování jedinců.
1.8 Současná praxe častých novel zákonů v oblasti finančních trhů nevytváří dostatečně stabilní prostředí jak pro podnikání v tomto sektoru, tak i pro ochranu investorů. Snahy o časté novely je potřeba odmítat již na úrovni Evropské unie. Novely legislativy je třeba připravovat až po dostatečné zkušenosti se stávajícím řešením a změny realizovat ve větším rozsahu a koncepčně tak, aby se omezily náklady na neustálé změny vnitřních procesů podle aktuálně platné legislativy a aby stát poskytl finančním institucím dostatek času a prostoru pro rozvoj svých služeb.
1.9 Případné drobné problémy mezi změnami legislativy je vhodnější řešit proaktivním a transparentním přístupem dozorového orgánu místo neustálých drobných novel, které ztěžují schopnost finančních institucí dodržovat zákonná pravidla. Zároveň má dozor jasně formulovat náměty pro úpravy legislativy, za kterou odpovídá ministerstvo financí.
1.10 V případě změn legislativy usilovat o transparentní proces, zejména o dostatečnou míru konzultace s finančními institucemi i spotřebitelskými organizacemi, dostatečnou transparentnost při vysvětlování změn a rozhodování o přijetí či nepřijetí připomínek odborné veřejnosti. Dále usilovat o jasný a přehledný legislativní proces, zejména pak nevyužívání jiných zákonů k prosazení rychlých změn bez standardního konzultačního procesu. Stejná pravidla platí i pro zástupce trhu, zejména při konzultačním procesu – své názory a náměty komunikovat již při vzniku zákonů a nesnažit se konečnou podobu legislativy ovlivnit partikulárními zásahy až během legislativního procesu. Takovéto změny, které nejsou provázané s dalšími částmi legislativy, často vedou ke vzniku nesystémových vedlejších efektů a celkově nejasného či nevyváženého prostředí a vyvolávají potřebu dalších rychlých legislativních změn.
1.11 Při přípravě nové nebo úpravě stávající legislativy (zákonů i vyhlášek) by mělo být součástí přípravy změn provedení analýzy dopadů nových pravidel a tyto dopady by měly být plně zdůvodněny. Dozorovaným subjektům by měl být poskytnut dostatečný čas na přizpůsobení se novým požadavkům.
1.12 Výsledek legislativního procesu zásadně ovlivňuje také uplatňování zákonů ze strany dozoru a komunikace s účastníky trhu. Je potřeba nastavit procesy komunikace regulátora a dozorového orgánu tak, aby byly zkušenosti z praxe zahrnuty do přípravy legislativy, ale zároveň zajistit, aby regulátor nepodléhal neopodstatněnému tlaku dozorových orgánů, pro které je spolupráce na legislativě atraktivnější a pohodlnější než aktivní výkon dozoru.
1.13 Zákony mají být využívány pouze pro stanovení základních pravidel a oprávnění k vydávání vyhlášek by měla být udělována pouze pro nezbytně nutné případy. Ke každodennímu prosazování pravidel musí sloužit autorita dozoru, předvídatelnost přístupu, otevřená komunikace s účastníky trhu a jednoznačná formulace státem ukládaných povinností. Vydávání zákonů a vyhlášek není schopno nahradit autoritu dozoru.
1.14 Regulátor a dozor spolu musí spolupracovat při výkladu zákonů tak, aby se vytvářel konzistentní názor státu. Nic nepoškozuje právní jistotu účastníků trhu více než rozdílný výklad zákona ze strany regulátora a dozorového orgánu.
1.15 Stát musí podporovat efektivní a účinnou samoregulaci a musí být partnerem profesních organizací při snaze vytvářet efektivní a transparentní finanční trh.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
