Vyrobit – využít – vyhodit, nebo vyrobit – využít – recyklovat, a poté využít ještě několikrát? I když si to možná zatím neuvědomujeme, oběhové hospodářství se začíná stávat velmi důležitým tématem. Svět má omezené zdroje a my s nimi musíme zacházet s rozmyslem. Pro Českou republiku, která nemá snadno dostupné zásoby surovin, toto tvrzení platí obzvlášť.
V současné době svou pozornost dostatečně zaměřujeme na energetickou účinnost – efektivně tak snižujeme výdaje za energie a chráníme životní prostředí. Ale další možností, jak tohoto (a dalších důležitých cílů) dosáhnout, je vylepšit celý životní cyklus výrobku. Odpověď na otázku jak je nasnadě – zavedením tzv. oběhového hospodářství.
Od lineárního k oběhovému hospodářství
Oběhové hospodářství (v originále circular economy) je ucelený systém hledající nejvhodnější výrobní procesy, technologie a způsoby nakládání s přírodními zdroji i odpady. Jakmile produkt dosáhne konce své životnosti, ponechá se v systému jako zdroj, aby mohl vytvářet další hodnotu. Ekonomiky současné Evropy fungují naopak, tzv. lineárně. Měli bychom ale zlomit tento dosavadní postup, kdy přivezeme suroviny, vyrobíme produkt, využijeme jej, a pak ho vyhodíme. Alespoň část výrobků by se měla vracet do oběhu a recyklovat. Měli bychom dokázat suroviny použít znovu a znovu.
Oběhové hospodářství nám totiž přináší několik nezanedbatelných výhod. Spotřebitelům dává možnost využívat výrobky delší dobu, podnikatelům zase poskytuje nové ekonomické příležitosti v oblastech jejich opětovného využívání, údržby a oprav, recyklace či poskytování servisních a dalších služeb. Podle studií Evropské komise by takovýmto vytvářením nových trhů, produktů a hodnot pro podniky mohlo dojít ke zvýšení HDP EU o 3,9 %.
Nezastupitelná role Evropské unie
Důležitou a nezastupitelnou roli v celém procesu přechodu k oběhovému hospodářství hraje Evropská unie. Iniciativy ze strany Evropské komise napomáhají členským státům naplnit principy cirkulární ekonomiky. Komise proto v prosinci chystá představení nového plánu podpory přechodu k oběhovému hospodářství.
Prosincový balíček ale není jedinou iniciativou Evropské komise k oběhovému hospodářství, už vloni navrhla, jak se k celé problematice postavit. Pro zcela rozlišné postoje členských států byl ale návrh v únoru stažen. Je proto nutné dobře formulovat naši domácí pozici, abychom měli při vyjednávání silné argumenty. Tomu výrazně pomohla i diskuzní platforma Národní konvent o EU.
Současně chce téma akcentovat i nizozemská vláda během svého předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2016. Stejně tak bude na formulaci pozice k oběhovému hospodářství klást důraz Česká republika při svém předsednictví ve Visegrádské skupině.
Oběhové hospodářství jako jedna z priorit ČR
Česká republika všeobecně podporuje koncept oběhového hospodářství a účinnější využívání zdrojů. Prozatím je ale (bohužel) většina komunálního odpadu naší země (54 %) umisťována na skládky, proto se v rámci efektivního využívání odpadů řadíme k těm méně úspěšným evropským státům. Česká republika by ale ráda toto procento snížila a naopak zvýšila podíl recyklace a znovuvyužití odpadů.
Abychom nastartovali diskuzi o našem přechodu k oběhovému hospodářství a uvědomili si všechny příležitosti, ale i případná rizika, uspořádali jsme jednání v rámci Národního konventu o EU. Debata, na níž se sešlo 105 odborníků, se uskutečnila 25. září 2015. Konvent v těchto dnech vydává doporučení, ve kterých shrnuje ekonomické i politické podmínky pro přechod k oběhovému hospodářství, důležitost kvalifikovaných pracovních sil či propracovaného systému nakládání s odpady.
Přechod k oběhovému hospodářství jistě nebude jednoduchý. Naše (i evropská) ekonomika je postavená na lineárním principu, vyžaduje proto změny v hodnotových řetězcích – od návrhu výrobku, vytvoření nových obchodních a marketingových modelů, až po nové způsoby zpracování odpadu. V neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na potřebnou změnu spotřebitelského chování.
Benefity oběhového hospodářství jsou ale velmi lákavé a dosavadní lineární ekonomika je s největší pravděpodobností neudržitelná. Proto bychom měli využít příležitosti a zpočátku se alespoň přiblížit k systému oběhového hospodářství. Neuděláme-li to včas, budeme později hledat složitější cesty nejen k šetření primárních zdrojů a nákladů, ale také ke snižování negativních dopadů na životní prostředí a lidské zdraví.