Už od jara Evropa intenzivně řeší otázku sankcí, ve které vyústila krize na Ukrajině. Vzájemné sankce Evropské unie a Ruska mají vliv na průmysl, zemědělství a potenciálně i energetiku. Právě energetika přitom ukazuje, že rusko-ukrajinská krize je nejen vážným geopolitickým konfliktem, ale také šancí k vyřešení jedné z největších slabin evropského kontinentu.
Po bezprecedentním porušení mezinárodního práva i všech zvyklostí využila EU jediný reálně možný nástroj k reakci na ruské chování a zavedla ve dvou vlnách opatření, která postihla přístup Ruska na finanční trhy, obchod se zbraněmi, zboží a technologie dvojího užití a citlivé technologie pro těžbu ropy. Jakkoli byla debata o zacílení a rozsahu sankcí komplikovaná, došlo k dohodě členských zemí a sladění s USA. Každému přitom bylo jasné, že sankce nejsou jednostrannou záležitostí.
Cena sankcí
Odvetná ruská embarga se nejdříve zaměřila na oblast zemědělství. Mimoto však Rusko využilo ještě další, nepříliš medializovaný nástroj: aktivní podporu ruského národního průmyslu pomocí omezení nákupu určitých strojírenských výrobků a zákazu nákupu zahraničního spotřebního zboží. Kolik komodit takového druhu ruští zákazníci nakoupí, nelze přesně určit, proto nám dopady zákazu zůstávají zatím skryty. Jde ale o další jasný důkaz toho, jak současná ruská politika využívá sankce k posílení protievropských nálad a k přiživení ruského nacionalismu.
Zavedené sankce viditelně působí na ruskou ekonomiku, ale vliv samozřejmě mají i na EU. Obhajoba základních principů mezinárodního práva nebyla zadarmo ani pro Česko a vláda musela při přijetí sankcí zohlednit i druhou stranu mince – tedy dopad odpovědného rozhodnutí na národní ekonomiku a pracovní místa.
Největším rizikem ve vztahu k Rusku je dovoz energií, ve kterém je Evropa na Putinově domovině existenčně závislá. Češi jsou z 99 procent závislí na importu plynu, a z toho 63 procent proudí z Ruska právě přes konfliktem zmítanou Ukrajinu. S ropou je to obdobné.
Někteří navíc straší tím, že Rusko si pro svůj plyn najde nové uplatnění v Číně. To má ale tři podstatné háčky. Mezi Ruskem a Čínou zatím neexistuje dostatečná infrastruktura, která by Moskvě při utažení kohoutků do Evropy vyřešila problém „kam s ním“. Cenové podmínky „čínského“ kontraktu jsou méně výhodné než u řady evropských odběratelů a řada nalezišť je od Číny příliš daleko na to, aby bylo možno plyn přepravovat kamkoli jinam než do Evropy.
Jak se ale ukázalo v roce 2009, Rusko si dobře uvědomuje energetické nevolnictví Evropy a své zájmy dokáže v rámci nátlaku krátkodobě oželet a použít plyn a ropu jako strategickou zbraň. V zásadě má Rusko dvě možnosti, jak držet starý kontinent v šachu. První je přerušení tranzitu přes Ukrajinu, druhá pak úplné zastavení dodávek plynu a ropy.
Žít, nejen přežívat
Česká republika poučená z minulých let disponuje dostatečnou paletou možných opatření pro případ přerušení dodávek. Může využít existující alternativní trasy, zároveň má strategické zásoby v podobě naplnění zásobníků ze 100 procent. Na dodávkách jsme méně závislí než například Slovensko či Maďarsko, o zemích dále na jih ani nemluvě.
Na druhou stranu platí, že naše země není v otázce energetické bezpečnosti samostatným ostrovem. Bezpochyby jde o klíčové téma pro celou EU. Celoevropsky musíme přemýšlet ne o tom, jak přežít případný ultimativní krok Ruska, ale jak žít i v době mezinárodního klidu bez energetické závislosti na jediné zemi.
Možná eskalace sankcí, která by vedla k uzavření všech ruských kohoutků, nám jasně ukazuje, že energetická bezpečnost je naléhavým tématem, které by nemělo zapadnout v rámci energeticko-klimatického balíčku. Klíčovým úkolem EU tak budou rozhodnutí o tom, jak prakticky zajistit diverzifikaci zdrojů, jak zvýšit význam energetické účinnosti – a jak zařídit financování těchto změn.
Kdy jindy se má EU bavit o dokončení vnitřního trhu s energiemi, dobudování infrastruktury, tolik potřebném severojižním koridoru i propojení elektrických soustav? Ukazuje se, že sankce neslouží jen jako prostředek nátlaku na Rusko, ale jsou i důkazem, díky kterému si Evropa musí uvědomit význam energetické závislosti na nespolehlivém dodavateli.
psáno pro týdeník Ekonom
