Petr Fischer pro páteční Hospodářské noviny napsal komentář, ve kterém kritizuje postoj českého premiéra k samotné podstatě uprchlické krize a karikuje solidaritu Visegrádu. Podle mne ale Petr Fischer nemá pravdu a jeho text obsahuje tři zásadní omyly.
Prvním omylem je tvrzení, že se v uprchlické krizi Česko nepodílí na hašení toho nejhoršího: na integrační azylové práci s lidmi, kteří už v Evropě jsou. Nic není dál od pravdy – česká vláda má dlouhodobě fungující integrační programy a výrazně navýšila prostředky na jejich posílení, rozšiřujeme spolupráci s neziskovým sektorem, máme nabídky řady zaměstnavatelů nejen na zaměstnání lidí, kteří do ČR přijdou, ale dokonce i na jejich proškolení a ubytování. Česká republika je na integraci relokovaných připravena perfektně. Ale zároveň musíme pamatovat na to, že integračně-azylová práce je dlouhodobou záležitostí, integrace azylantů trvá roky.
Integrační práce má navíc naději na úspěch jen v případě, že se společnost nebude bát a pokud k nám budou přicházet takové počty uprchlíků, které jsme schopni zvládat (ať už jako Česká republika nebo Evropa jako celek). Integrovat – nebo řečeno s Petrem Fischerem „hasit požár“ – proto můžeme až tehdy, kdy zregulujeme počty těch, kteří sem přicházejí. Pokud kontrolu nad přílivem do Evropy mít nebudeme, společnost stále bude žít titulky o stotisících migrantů a vlnách přistěhovalců. Pokud tu budou rasisté a fašisté každý týden řečnit na náměstích (a často za tiché i hlasité podpory některých zavedených politických stran), vytvoří náladu, která znemožní jakoukoliv integraci lidí, kterým chceme nabídnout bezpečí před válkou a šanci na nový život. Celý strach české společnosti je dán tím, že Evropa zatím nedokáže zastavit ani zpomalit proud lidí, který do ní směřuje.
Solidární V4
Dalším omylem článku je kritika vlády, která opakovaně zdůrazňuje, že příval běženců se dá zastavit jedině tím, že se začnou řešit příčiny v zemích, odkud lidé utíkají. Petr Fischer ve svém textu nenabízí žádnou alternativu. Jak jinak ale máme regulovat příliv uprchlíků než tím, že jim dáme šanci na slušný život v místech, kde dnes jsou? Pokud chceme, aby se další desítky tisíc lidí nevydávaly na cestu, musíme zajistit, aby tito lidé nehladověli, aby měli zdravotní péči a práci a jejich děti vzdělání. Visegrádská skupina by se mohla v migrační krizi chovat jako černý pasažér a tvářit se, že se pomoci rozvojovým regionům má věnovat „především bohatší“ západní Evropa. Místo toho se střed Evropy rozhodl svou materiální a finanční pomoc výrazně navýšit a aktivně pomáhat těm, kteří jsou v těžké situaci podobně, jako kdysi pomohl západ nám. I proto se Česká republika, Maďarsko a Slovensko včera na summitu ve Vallettě dohodly, že ještě jednou navýší své příspěvky na podporu rozvoje Afriky.
Třetím – a největším – omylem Petra Fischera je tvrzení o absenci solidarity Visegrádu. Petr Fischer V4 označil za „prasklinu Evropy“, stálý předseda Evropské rady Donald Tusk naproti tomu Visegrádu na tiskové konferenci po summitu ve Vallettě děkoval za výrazné navýšení expertů pro Frontex a EASO, který unie nutně potřebovala. Visegrád dokázal ze dne na den pokrýt polovinu chybějícího počtu migračních expertů – a jsme připraveni pomáhat i nadále, v rámci pomoci Evropské unie i bilaterálně.
Principy zodpovědnosti a solidarity
Když se podívám na fakta, tak není pochyb o tom, že Visegrád je solidární. A je solidární v situaci, ve které jsme se neměli vůbec ocitnout. Evropa od počátku stála na dvou principech – zodpovědnosti a solidaritě. Bez zodpovědnosti a plnění dohodnutých povinností nemůže systém nikdy fungovat. A pokud se bavíme o migraci, tak zodpovědnost a dodržování pravidel mělo znamenat, že země Balkánu, Maďarsko či Rakousko neměly být zahlceny proudem uprchlíků, volně proudících do Evropy. Řecko dostalo z evropského rozpočtu za poslední roky stovky milionů eur právě na podporu svého migračního systému, ale situace vypadá tak, jako by nedostalo ani jeden cent. Vyčítat Visegrádu, že hasí problémy za jiné, je možná mediálně vděčné, ale naprosto falešné. Ohánět se solidaritou ve chvíli, kdy problém vznikl neplněním jasně definovaných povinností, je krok špatným směrem.
Pro někoho by možná bylo důkazem solidarity, kdyby se politici V4 jezdili fotit se skupinkami „úspěšně“ relokovaných uprchlíků. Bylo by to asi líbivé, ale takové snímky jsou k ničemu. Stačí se podívat na Švédsko, které s velkou pompou relokovalo prvních pár eritrejských uprchlíků, načež tři týdny poté Stockholm žádá Evropu o převzetí tisícovek uprchlíků, kteří pobývají na jeho území.
Důležité je, abychom dokázali omezit a nejlépe zastavit příliv ekonomických migrantů. Jen pokud budeme schopni hlídat, kdo a kdy přichází do Evropy, budeme mít šanci získat ochotu a zájem české společnosti integrovat ty, kteří skutečně potřebují naši pomoc.
psáno pro ihned.cz
