Myslíte si, že se Evropská unie do deseti let rozpadne? Jak byste se dnes rozmýšleli v referendu o přistoupení do EU? Otázky, které padají dnes a denně v průzkumech. Podle toho nejnovějšího je 61 procent Čechů s naším členstvím v EU nespokojeno. Migrační krize velmi rychle zakryla všechno, co nám Evropská unie přináší a co bereme za až příliš samozřejmé. V současné záplavě článků a reportáží o „stěhování národů“ je třeba si uvědomit, že Evropa není synonymem migrační krize.
Lidé, kteří si na kritice Unie bez ohledu na fakta a realitu postavili svou politickou kariéru, obviňují Unii kvůli přílivu uprchlíků ze dvou důvodů. Za prvé je kritika EU pohodlnější a mediálně lákavější než přiznat pravdu, že migrační vlny vyvolaly války daleko za hranicí starého kontinentu. Za druhé jsou zástupy uprchlíků pro Evropany představitelnou hrozbou, pochopitelnou lépe, než tomu bylo v případě finanční krize.
V roce 2003 jsme si 77 procenty hlasů sami zvolili členství v Evropské unii jako další krok České republiky na polistopadové cestě. Evropská unie nám poskytla základní ekonomický, sociální, kulturní i bezpečnostní rámec naší existence. Česká republika se zapojila do politického projektu, jehož cílem je dát Evropanům šanci na lepší budoucnost, než měli jejich předci. S touto vidinou jsme do EU vstupovali i my, Češi, a naše očekávání se naplnilo ještě víc, než vlastně dnes vnímáme.
Samozřejmé výhody
Pomohli jsme vybudovat evropský vnitřní trh, díky kterému dnes napříč kontinentem obchodujeme bez zábran a fyzických bariér na hranicích. Bez odbourávání překážek, na jejichž vyjednávání jsme se jako člen EU aktivně podíleli, by to nebylo možné.
Stejně tak naše členství výrazně zvedlo šance mladých Čechů na zajímavé kariéry. Kdo z nás dnes nezná program Erasmus? Studium, práce a podnikání v zahraničí jsou běžným standardem pro mladé Čechy a pro tisíce z nás je působení v zahraničí nezaměnitelnou životní zkušeností. Cesta na dovolenou bez jediné hraniční kontroly byla pro předlistopadové generace nesplnitelným snem, dnes si díky Schengen u na útrapy našich rodičů ani nevzpomeneme. Přitom právě Schengen je výhodou členství, kterou bychom si měli za každou cenu udržet a nezpochybňovat ji. A to především v době, kdy se čím dál častěji ozývají hlasy o znovuobnovení hranic kvůli uprchlické krizi.
Problém pohodlnosti
V posledních měsících se akcentuje stále více krizí – krize eurozóny, rusko ukrajinská krize a aktuálně krize migrační. Ano, Evropa tyto problémy má, ale umí se k nim postavit a najít řešení, i když někdy jde příliš zdlouhavou a komplikovanou cestou. K největšímu svému problému ale postoj najít neumí. Jde o problém pohodlnosti, kvůli které si neuvědomujeme, jak dobře na tom dnes my Evropané jsme. Tato pohodlnost až příliš jednoduše svádí k zapouzdření, k omezení našeho pohledu na lehce představitelnou věc spojovanou s Evropskou unií. Roli této „věci“ dnes sehrává migrační krize, která by však existovala, i kdybychom součástí EU nebyli. Jde o fenomén, který nemůžeme ignorovat a hlavně se proti němu nemůžeme opevnit.
Vždy jsme byli tolerantním a solidárním národem a nikdy jsme nechtěli zůstat osamoceni. Přesto velmi silně vnímáme rizika a nevidíme přínosy. Máme pocit, že nám Evropa bere, a přehlížíme, co nám dává. Opravdu chceme věřit těm, kteří tvrdí, že by nám bylo mimo EU líp, v izolaci a obehnání vysokou zdí? Na odhalení falešných proroků si stačí odpovědět na tři otázky. Jak bychom si vedli, kdybychom stáli mimo klub, do kterého směřuje zhruba 83 procent českého vývozu? Jak by se v ČR žilo bez 537 miliard korun, které jsme za dobu našeho členství získali z evropských fondů? A jak bychom v globálním světě chránili naše zájmy bez partnerů a izolovaní?
psáno pro Lidové noviny
