Ekonom: Velký třesk pokračuje

František Mašek z Ekonoma je v podstatě jediným novinářem, který se systematicky věnuje integraci dozoru nad finančním trhem. Jeho článek „Velký třesk pokračuje“ rozhodně stojí za přečtení.

Sloučení dozoru nad finačním trhem v rámci ČNB k 1. dubnu 2006, nazývané vzletně velký třesk, bude mít na první pohled banální, v praxi ale ještě důležitější pokračování. Od ledna příštího roku mají sektorové dozory, zaměřené na banky, kampeličky, penzijní fondy, pojišťovny a kapitálový trh nahradit tři nové sekce, v nichž se mj. sloučí licenční a sankční řízení, analýzy a další činnosti v rámci celého finančního trhu. Začne tak ČNB díky této změně při regulaci jednotlivých částí finančního trhu hrát podle stejných not?

Nové sekce povedou ředitelé tří stávajících. Dosavadní šéf sekce bankovní regulace a dohledu Leoš Pýtr má stát v čele sekce dohledu nad finančním trhem. Současný ředitel sekce regulace a dohledu nad kapitálovým trhem Pavel Hollman bude řídit sekci regulace a analýz finančního trhu. Sekci licenčních a sankčních řízení povede stávající ředitel sekce regulace a dohledu nad pojišťovnami Karel Gabrhel.

Nejde o formalitu – ve hře je totiž sjednocení různých pohledů na dozor v rámci centrální banky a zejména otázka tvrdší či měkčí regulace. Příklad USA přitom ukazuje, že tvrdé normy, byť prosazované v dobrém úmyslu, mohou vést k poklesu zájmu o americký trh. I příliš měkký přístup má ale své mouchy.

Zatímco loňské sloučení čtyř dozorových institucí v rámci ČNB hodnotí experti oslovení Ekonomem kladně, k chystaným změnám mají výhrady.

Bývalý člen prezídia Komise pro cenné papíry (KCP) Petr Musílek soudí, že pravděpodobně půjde jen o vnitřní přeskupení náplně. Jeho někdejší kolega ve vedení KCP, náměstek ministra financí ČR Milan Šimáček, se na vzniku integrovaného dozoru podílel a nechce se proto k chystaným změnám vyjadřovat.

Generální manažer Asociace fondů a asset managementu Martin Hanzlík plánované změny vítá. Vidí v nich cestu, jak sjednotit podmínky pro jednotlivé finanční produkty. Bylo by tak možné srovnat nároky, kladené na banky, investiční společnosti, pojišťovny či jiné subjekty, třeba při propagaci či udílení licencí. Hanzlík nicméně připouští, že mezi jednotlivými produkty existují rozdíly, což může přinést komplikace. Jak rovněž řekl, »důležité je, aby byly produkty přes určitou odlišnost čitelné pro klienta«.

Exnáměstek ministra financí Tomáš Prouza pokládá chystané změny za logickou snahu, jak sladit fungování dozoru napříč trhem a rozbít některé profesní klany, které existovaly v sektorovém uspořádání.

Obává se ale, že navzdory proklamovanému vzniku jednoho sankčního odbor pro celý finanční trh, budou v jednotlivých sektorech dál udělovány sankce podle různých pravidel. A že budou nadále rozdílné i regulatorní požadavky na jednotlivé segmenty finančního trhu, což by znamenalo, že vše poběží ve třech různých režimech místo jednoho společného. Největší riziko ovšem Prouza spatřuje v tom, že chystaná organizační změna není spojena se změnou legislativy. Může tedy jít jen o integraci na papíře.

»Bankovní rada ČNB má po roce a čtvrt mnohem lepší představu o fungování dozoru, než kdyby jí podléhal jen dozor bank. Snad jí to umožní vyhnout se chybám, které mohla udělat, kdyby chtěla integrovat dozory příliš rychle,« míní Prouza. Každá země má ale jiné zkušenosti a žije v jiné realitě. Je proto obtížné hledat vzory jinde.

Prouza se také obává, aby model dozoru neustrnul a průběžně reagoval na vývoj trhu. ČNB a stát by si měly ujasnit, co má dozor pokrývat a jak bude reagovat na fenomény posledních let – zadlužování obyvatelstva a s tím související nestandardní praktiky některých úvěrových firem, otázky finančního poradenství a zprostředkování, smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku (po telefonu, přes internet) a také na ochranu spotřebitele a jeho vzdělávání. Bez rozhodnutí o těchto koncepčních otázkách nelze budovat dlouhodobý model fungování dozoru.

Vážnou hrozbu vidí Prouza v tom, že se nepodaří změnit sektorové myšlení pracovníků dozoru a že vedení ČNB nebude dostatečně tlačit na kvalitní fungování dozoru, postavené na kontrole principů a pravidel a na rizikovosti jednotlivých oblastí.
Kromě formální změny organizační struktury by také mělo být jasné, jak chce ČNB změnit kulturu fungování dozoru a co udělá pro to, aby na jednotlivých tématech pracovaly opravdu integrované týmy ze všech sektorů.

Kapři si asi rybník nevypustí. Na podobné problémy poukazuje i osoba působící dlouho na finančním trhu, která si nepřála být jmenována. Integrace dozorů sice podle jejích slov proběhla úspěšně, navrhované změny ale představují určité zklamání. Pokud materiál zpracovávali šéfové stávajících sekcí, jak se tvrdí, mohou se podvědomě bránit změnám. Kapři si těžko vypustí vlastní rybník. Účelnější by bylo zadat pečlivě vybrané instituci audit činností a z něj pak vycházet při chystaných změnách struktury. ČNB jako regulátor by také měl v této souvislosti uvést, čeho chce dosáhnout.

Expert mj. upozorňuje na problémy s udělováním licencí pro podílové či jiné typy fondů, které někdy trvalo několik měsíců. Nebude tento krok trvat po vzniku jediného licenčního oddělení, které má udělovat povolení různým subjektům působícím na finančním trhu, ještě déle? Zůstane dohled formálně či skutečně v bance, aby nebylo v budoucnu ohroženo její renomé, pokud by dozorový orgán přišel pozdě na nějakou kauzu? Známý problém představuje konflikt zájmů – banka dbá na finanční stabilitu, je vlastně účastníkem trhu a zároveň kontroluje subjekty, které na tomto trhu působí, tedy de facto i sama sebe.

Snad si ČNB, která má pověst poněkud zkostnatělé instituce, dokáže s těmito problémy při chystané změně struktury dozorových institucí poradit, aniž by docházelo na trhu k problémům nebo k odchodu některých subjektů do zahraničí, což by ve svých důsledcích připravilo ČR o peníze na ušlých daních. Nemluvě o oslabení finančního sektoru, hrajícího v každé ekonomice velmi důležitou roli.

Vyšlo v týdeníku Ekonom 2. srpna 2007