Podle lidové moudrosti přinese euro pouze zdražování. Co se ale dá dělat pro to, aby jeho zavádění nemohli obchodníci zneužít? Snažit se bude muset každý.
Zeptáte-li se kohokoliv na ulici, co si myslí o zavedení eura, obvykle se dozvíte, že přinese zdražení. Podobné názory se neustále opakují i v diskusích pod téměř všemi články o euru. Pomiňme na chvíli to, že jde o názory zprostředkované („známí z Německa tvrdí“) a nepodložené žádnými daty a podívejme se na to, proč vlastně vznikají.
Změna uvažování
Euro bude v České republice zavedeno takzvaným velkým třeskem, což znamená, že se 1. ledna roku X začne používat jak v bezhotovostním styku, tak i pro platby v hotovosti (více v článku Euro přijde velkým třeskem). K tomuto 1. lednu se také začnou v eurech vyplácet mzdy i důchody a člověk bude najednou mít v ruce místo (deseti)tisíců korun pouze stovky eur. Pocit zchudnutí je přirozený a už sám o sobě vede k velmi negativním náladám vůči euru.
Důležité proto bude s dostatečným předstihem vysvětlovat, že stejným poměrem jako platy, sociální dávky a důchody se přepočítají nejen ceny, ale třeba i různé půjčky. Poměr příjmů a výdajů tedy zůstane stejný. Zavedení eura navíc nedává právo měnit podmínky existujících smluv, takže třeba pevně nastavené úrokové sazby zůstanou beze změny.
Přesto ale půjde o vysvětlovací oříšek. A to se zároveň bude muset lidem vysvětlit, že drobné mince mají opět cenu. Řada lidí totiž přestává používat drobnější mince a třeba padesátníky (stejně jako kdysi desetníky a dvacetníky) nechává na pultech obchodů. Najednou ale budou mít drobné mince výrazně vyšší hodnotu a budeme se muset naučit s drobnými mnohem pečlivěji zacházet. To může být zdrojem další frustrace, zejména pro starší lidi, kteří si na nové mince a jejich vysokou hodnotu budou složitě zvykat. Stát bude muset opět připravit srozumitelný systém seznámení s novými mincemi a bankovkami a soustředit se zejména na skupiny těch, kteří mohou mít se změnou mincí a bankovek větší problémy (starší osoby, slepí a podobně).
Nové ceny
Složité také bude srovnat si ceny v obchodech. Více či méně vědomě si všichni pamatujeme časovou řadu cen zboží nebo služeb, které často nakupujeme. Najednou ale bude cena úplně jiná a tak ztratíme ono rychlé srovnání. I to je jedním z důvodů, proč mají lidé pocit, že zavedení eura vede ke zdražení.
K omezení tohoto problému by mělo pomoci takzvané dvojí oceňování. Zhruba půl roku před zavedením eura (hned poté, co bude znám fixní přepočítací kurs koruny k euru) budou muset obchody začít na cenovkách uvádět ceny v korunách i v eurech. Stejné povinnosti budou platit třeba i pro banky, aby hodnoty v eurech byly uvedeny na výpisech a přepočtené hodnoty by měly být uváděny také na mzdových páskách.
Půl roku není příliš dlouhá doba – a proto budou muset být ceny v obou měnách uváděny také celý rok po zavedení eura. Každý si tak bude moci pohodlněji srovnat minulé a aktuální ceny. Důležitost tohoto opatření ukazuje i německá zkušenost. Němci měli téměř ideální přepočet marky k euru – téměř přesně 2:1. A vláda se místo zavedení povinného uvádění cen v markách i v eurech spolehla na to, že jednoduchou matematiku zvládne každý. Jenže neustálé přemýšlení nad tím, jak vlastně ceny přepočíst, je mnohem složitější než jeden rychlý pohled na cenovku se dvěma hodnotami.
Němci při zavádění eura porušili základní pravidlo – připravit vše co nejjednodušeji a nejpohodlněji. A dodnes za to platí nechutí k euru a kritikou za to, jak změna proběhla. Naopak země, které pečlivě uvádění cen v obou měnách připravily (a pečlivě ho kontrolovaly), takové problémy neměly.
Chybějící srovnání
Jak ale omezit zdražování, které podle všeobecného mínění zavedení eura provází? Samozřejmě v tržní ekonomice nelze uzákonit zákaz změny cen, ale bývá zvykem, že se obchody zaváží k tomu, že zavedení eura nezneužijí. Takové obchody se označují speciálním logem a často se podrobují dobrovolným kontrolám spotřebitelských organizací. Podobnou dohodu nabídne stát i českým obchodníkům.
Tlaku na obchodníky by měla pomoci i podrobná databáze cen nejčastěji nakupovaného zboží. Sledovat by se měla nejen průměrná cena určitého druhu zboží, ale i konkrétní cena v konkrétním obchodě. Sledování cen (ideálně na týdenní bázi) by mělo začít opět zhruba půl roku před zavedením eura a pokračovat minimálně půl roku po jeho zavedení. Databáze by měla být dostupná na internetu, aby sloužila nejen novinářům, ale každému, kdo si bude chtít zkontrolovat, jak se v „jeho“ obchodě mění ceny.
Stát vše nezachrání
Stát musí nabídnout co nejvíce nástrojů, jak zavedení eura zjednodušit a jak pomoci tlačit na obchodníky, aby zavedení eura nezneužili. Záležet bude ale na každém z nás – přestaneme chodit do obchodu, který euro zneužije ke zdražení? Nebo budeme jenom nadávat, ale nakupovat budeme v takovém obchodě i nadále? Pokud obchodníci nepocítí, že se jim umělé zdražování nevyplatí, nebude stát moci zdražování zabránit.
Holandský příklad přitom ukazuje, že tlak spotřebitelů opravdu funguje. Podle statistik zdražily holandské kavárny po zavedení eura zhruba o deset procent – a téměř okamžitě, po sérii kritických článků, výrazně poklesl počet hostů i objemy konzumace. Kavárny sice vrátily během měsíce ceny na původní „předeurovou“ úroveň, ale trvalo téměř dva roky, než lidé zase začali kavárny navštěvovat tak, jako před zavedením eura.
Budete ochotni chodit nakupovat jinam, pokud „váš“ obchod zdraží? Co dalšího by stát měl udělat pro to, aby bylo zavedení eura jednodušší? Podělte se s námi o své názory.
Psáno pro server Peníze.CZ
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora.
